Piet Oudolf

Piet Oudolf původně pracoval v restauraci svých rodičů jako číšník a barman[2], a později jako obchodník s rybami a také jako dělník v ocelárně[3]. Ve věku 25 let začal pracovat pro zahradního architekta a nakonec on sám navrhoval zahrady. V roce 1977 založil společně s manželkou Anjou v Haarlemu firmu Firma für Gartengestaltung (Společnost pro zahradní design) a společnost Future Plants, která pěstovala okrasné rostliny pro zahrady a zelené plochy.[4]

• 
  Bernepark, po realizaci
• 
  Vizualizace návrhu Pieta Oudolfa.
• 
  Lurie Garden v Millennium Park, v Chicago, USA.

Návštěva Beth Chatto v Essexu jej povzbudila, dokonce provozoval zahradnickou školku[5]. V roce 1982 v Hummelo, v oblasti Gelderland, založil okrasné školky De Koesterd. Později Oudolf vlastnil testovací pole, které bylo obhospodařováno místním zemědělcem [5] a sbíral semena rostlin na Balkáně[6] Firma byla zavřena dne 15. listopadu 2010[7]. Oudolf žije se svou ženou na statku z roku 1850, který dali zrekonstruovat[3]. Od té doby působí pouze jako zahradní architekt.

"Giardino delle vergini", zahrada univerzity v Miláně, vstup povolen jen ženám.

Oudolf byl zpočátku silně ovlivněn Mien Ruys[8], v letech okolo 1990 ale převzal mnohem přirozenější styl ("New wave planting"). Tyto výsadby napodobovaly prostředí prérie v severoamerickém stylu používajícího trvalky Wolfganga Oehme a stylu ekologických zahrad v Hermannshof v Weinheim a Weihenstephanu. Zahrada v Hesmerg je na přechodu mezi jeho raným a pozdějším stylem[9]. Jeho současný styl je popisován jako "nový naturalismus" (New naturalismus). Rick Darke „The Encyclopedia of Grasses for livable Landscapes“, řadí mezi své oblíbené knihy[10]. Podle Johna Brookese navazuje na některé tradice Karla Foerstera[11].

Perennpark, Skärholmen

Používá ve svých zahradách hlavně trávy a keře. Trávy podle něj vnáší spontánnost a divokost do zahrady[10]. Tvrdí, že vidí zahradu ne jako dekorace, ale jako proces.[4] Jeho zahrady působí vzhledem po celý rok, a to i v zimě. Trvalky s dramatickými plodenstvími jsou proto vysazovány přednostně a suchá plodenství nejsou na podzim odstraněny,[3]rozklad rostlin používá jako malebný romantický prvek. Kvetoucí rostliny nemusí být nutně v popředí, ale Oudolf přikládá velký význam sladění barevnosti. Ačkoli Oudolf barevnost vidí jako méně důležitou než struktury, jeho zahrady lze rozpoznat podle většinou charakteristických kombinací lila fialové, purpurové a oranžové, a různých odstínů hnědé.[12]

Lurie Garden, nejznámější dílo autora v Chicagu.

Oudolfa zajímalo, jak zahrada funguje jako ekosystém, a jak je zde možné napodobit přirozená společenstva rostlin. Barva se stále zkouší náhodně[13].

Oudolf také používá formální úpravy pomocí tisu nebo zimostrázu v neo-formalistickém stylu, ale často mají zvlněnou formu (Hummelo, Thews), a tím působí nenásilně. Tento styl je na počátku 21. století napodobován až do omrzení. V Hummelo také zasadil sloupce zastřiženými tisy, v zahradě v Boon velké bloků přesně zastřiženého tisu. Roy Strong nazval tento styl „zvlněné baroko“.[14]

Perennparken Skärholmen

Mezitím Oudolf jak centrální tisové živé ploty (1996) tak zvlněné živé ploty na konci zahrady odstranil[18] a nahradil trávník letničkami (2003).[15]

Lurie Garden

Jeho první anglická zahrada byla založena v roce 1996 v Bury Court v North Hampshire jako ukázková zahrada John Cokese, zahradnictví Green Farm Plants. Měla ukázat zákazníkům využití řady rostlin. Tato zahrada je velmi nezvykle upravena[16], je-li brán v úvahu klasický styl práce Oudolfa, protože obsahuje mnohem více různých druhů, než je běžně používá ve své novější práci. Na zahradě je rybník a malé štěrkové zahrady[17]. Zahrada bylo neobvyklá na anglické poměry, protože obsahovala mnoho travin - Miscanthus ch., Deschampsia cespitosa a Stipa gigantea. Pro Tima Richardsona byla okamžikem, ve kterém byla modernistická přísnost změkčena vábením velkých květin a vnímavostí pro povrchy[18], a také současně ovlivnila přežívající klasickou anglickou tradici romantické venkovské zahrady[19]. Zahrada byla magnetem pro Angličany, kteří se zajímali o moderní zahradní úpravy[16]. Zahrada byla zavřena v roce 2004, od té doby je zahrada přístupná pro veřejnost jen několik dní v roce[20].

Trvalkové záhony v Enköping.

Většina zahrad upravená Oudolfem se nachází v klimatu ovlivňovaném blízkostí moře, v západní Evropě a USA. Nicméně vytvořil i středomořské zahrady, včetně zahrady v Barceloně (2007), kde pracoval především s cypřiši a travinami. Noel Kingsbury to považuje za zavádění moderních zahrad v oblasti Středozemního moře, v místech, kde převládá stále ještě dominantní zastaralý neoklasicismus.[21]

Piet Oudolf často používá kruhovité vzory, stejně jako v Hummelo a Bury soud, kulaté vodní plochy, jako v roce 1996 v Thews, v zahradě ve Šlesvicku-Holštýnsku [27] záhony nebo kulaté rabata, stejně jako v Bad Driburg nebo nově upravené zahradě v Hummelo.

• 
  High Line, New York
• 
• 
• 
• 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Piet Oudolf na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Piet Oudolf na Wikimedia Commons
• (nizozemsky) Oudolf, www
• (anglicky) Planting: A New Perspective