Pierre, vévoda z Valentinois

Narodil se v Château de Kerscamp v Hennebontu v Morbihanu ve Francii jako hrabě Pierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac. Byl čtvrtým synem a nejmladším dítětem hraběte Maxence Melchiora Edouarda Marie Louis de Polignac (1857–1936) a jeho ženy, rozené Mexičanky, Susany Mariany Estefaníe Franciscy de Paula del Corazón de Jesús de la Torre y Mier (1858–1913), se kterou se oženil v Paříži v roce 1881.

Oženil se 19. března civilně a 20. března 1920 nábožensky v Monaku za kněžnu Charlotte Monackou, nemanželskou, ale adoptivní dceru Ludvíka II. Monackého a Marie Juliette Louvetové.[2] Ode dne náboženského sňatku jej monacký dvůr označil, jure uxoris, za vévodu z Valentinois. Tento titul byl udělen jeho manželce jako domnělé dědičce dne 20. května 1919. Pierre zůstal v linii následnictví francouzského titulu vévoda z Poligancu, stejně jako jeho legitimní potomci v mužské linii.

Podle Jamese Lees-Milneho, britského spisovatele a Pierrova přítele, jeho nešťastný domluvený sňatek komplikovala jeho homosexualita a aféry kněžny Charlotte. V polovině dvacátých let se manželé neoficiálně rozešli a Pierre, když nebyl v Monaku, žil ve svém pařížském bytě a na statku poblíž města.[3]

Kníže Pierre a kněžna Charlotte se soudně rozvedli 20. března 1930 v Paříži. Rozvod byl potvrzeno pařížským tribunálem v prosinci téhož roku.

S manželkou měli dvě děti:

• Princezna Antoinette, baronka z Massy (1920–2011)
• Rainier III., kníže monacký (1923–2005)

Kníže Pierre zemřel 10. listopadu 1964 na rakovinu v americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine v Paříži ve Francii.

Časopis Life v roce 1947 popsal knížete Pierra jako „štíhlého a půvabně galantního. Jeho chování je vynikající; jeho hlas je tak kultivovaný, že je prakticky neslyšitelný“.