Philidorova obrana

Poprvé byla zmíněna již v göttingenském rukopise pocházejícím z r. 1471. Toto zahájení úspěšně hrál a rozebral jeden z nejlepších šachistů 18. století François-André Danican Philidor.[1] Philidor, který si zakládal na pěšcové struktuře, tento tah doporučoval, protože 2… Jc6 podle něj blokuje pěšce c7. Za nejlepší pokračování se považuje obsazení středu tahem 3. d4. V 19. století slavil úspěchy P.Morphy na tento tah s odpovědí 3… f5, dnes se tento postup považuje za nekorektní.

Černý volí mezi dvěma rozcestími, po 3. d4 buď mění pěšce exd4, čímž přenechá bílému převahu v centru, které se později snaží napadat nebo volí Hanhamovu variantu, kde v pasivnější pozici drží v centru napětí a připravuje protihru na dámském křídle.

3. d4 se považuje za hlavní variantu ( po 3.Sc4 Se7 získá černý dobrou hru)

• 3… Sg4? 4. dxe5 Sxf3 5. Dxf3 získal bílý jasnou převahu ve známé partii Morphy–vévoda z Brunšviku a hrabě Isouard (Paříž 1858)
• 3… f5?! tento tah se dnes se považuje za příliš riskantní, bílý může odpovědět 4.Sc4 s aktivní pozicí
• 3…Jd7 4. Sc4 c6 vede často k Hanhamově variantě, bílý může ale odbočit.
• 3…exd4 výměnná varianta
  • 4. Dxd4
  • 4. Jxd4 Jf6 (4… g6) 5. Jc3
    • 5… Se7 s pasivní pozicí bez slabin
    • 5…g6
• 3…Jf6
  • 4. dxe5 Jxe4 5. Dd5 Jc5 6. Sg5
  • 4. Jc3
    • 4… exd4 vede do výměnné varianty
    • 4… Jbd7 se nazývá Hanhamova varianta 5. Sc4 Se7 6. 0-0 0-0 7. Ve1 (méně časté je 7. De2) 7… c6 8. a4! Výchozí pozice varianty. Bílý zde má aktivnější rozestavení figur. Černý ale není vůbec bez šancí a díky pevné pozici je jeho hra plně obranyschopná.