Petrus Christus

Petrus Christus (* kolem 1410, Baarle (Brabantsko) - před 13. březnem 1476, Bruggy) je jedním z nejvýznamnějších malířů nizozemské Severské renesance. Je řazen k „Vlámským primitivům“ a považován za nástupce Jan van Eycka.

Petrus Christus
Narození1410
Baarle
Úmrtí1475 (ve věku 64–65 let)
Bruggy
Povolánímalíř a iluminátor
PříbuzníPetrus Christus II (vnuk)
Významná dílaUn orfèvre dans son atelier, peut-être saint Éloi
Portrét mladé dívky
Isabella van Portugal met de heilige Elisabeth
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Petrus Christus se stal občanem v Bruggách a členem místního malířského cechu roku 1444, tři roky po smrti tamního nejvýznamnějšího malíře Jan van Eycka.[1] Nebyl tedy van Eyckovým žákem, přestože převzal jeho dílnu a dokončil některé zakázky (mj. tzv. Rotschildovu Madonu, soukr. sbírka New York). O jeho školení není nic známo, ale kromě Jan van Eycka ho ovlivnil také Rogier van der Weyden a Robert Campin. Roku 1454 kopíroval mariánský obraz v katedrále v Cambrai.[2] Jinak se z let 1457 - 1463 nezachovaly žádné písemné doklady ani signovaná díla malíře. Roku 1463 byl odpovědný za výzdobu Brugg při příležitosti návštěvy vévody Filipa III. Dobrého. V letech 1467 - 1472 působil jako mluvčí a hlava cechu malířů.

Petrus Christus někdy během života patrně navštívil Milán (zaznamenán jako "Piero da Bruggia"), kde mohl osobně poznat Antonella da Messina (ten spolu s Giovannim Bellinim jako první Ital začal užívat olejové barvy). Italské umění mohl Petrus Christus poznat také zprostředkovaně, neboť Bruggy byly významným hansovním městem a působili zde italští bankéři (Arnolfini, Portinari), kteří mohli být jeho klienty.

Spolu se svou ženou byl od roku 1462 členem "Bratrstva Panny Marie ze suchého stromu" (Confrérie Notre-Dame de l'Arbre Sec), které založil Filip III. Dobrý, a v letech 1475-76 "Bratrstva Panny Marie sněžné". Jeho nevlastní syn Bastiaen Christus se stal mistrem cechu malířů a převzal otcovu dílnu roku 1476. Po něm roku 1500 dílnu zdědil vnuk Petrus II. Christus.

Dílo
Sv. Eligius ve své dílně
Petrus Christus - Portrét mladé dívky - Google Art Project

Van Eyckův vliv je patrný v nejranějších datovaných obrazech: Portrét Edwarda Grymestona (1446) a v jednom z prvních žánrových obrazů nizozemského malířství - Sv. Eligius ve své dílně (1449). Kompoziční principy jeho oltářních obrazů čerpají poučení u Rogiera van der Weyden, ale Rogierův patos je zmírněn do jakési slavnostní zdrženlivosti a dramatická stavba obrazu je nahrazena staticky pojatými postavami. Petrus Christus jako první ze severských malířů používal lineární perspektivu s jediným úběžníkem ke zobrazení prostoru (obraz Trůnící Madona s dítětem, sv. Jeronýmem a sv. Františkem, 1457) a podařilo se mu tak dosáhnout přirozenějšího spojení postav s prostředím, které je obklopuje.[2] Jeho portréty nejsou na neutrálním tmavém pozadí, ale naznačují, že byly zhotoveny v konkrétním interiéru[3] a diváka tak vtahují do soukromého prostředí portrétované osoby.

Petrus Christus ovlivnil mladší tvůrce jako byli Dieric Bouts, Aelbert van Ouwater nebo Geertgen van Haarlem. Svá nejvýznamnější díla vytvořil do 60. let 15. století. V krajinomalbě překonal van Eycka a jeho nejlepší obrazy se vyznačují oduševnělou slavnostností a mírnou pohodou. Později jen opakoval dosažené výsledky a zjemňoval malířské podání.[2]

Obrazy nizozemských malířů 15. století byly v Itálii velmi žádané (1492 uvádí inventář sbírky Lorenza de' Medici portrét francouzské šlechtičny jako dílo "Pietro Cresti de Bruggia", 1524 je Christusův obraz uváděn ve sbírce Sannazaro v Neapoli) a také často kopírované. Kompozice Oplakávání (Metropolitan Museum of Art, NY) Petruse Christuse zřejmě sloužila jako předloha mramorového reliéfu v katedrále v Palermu, který vytvořil italský sochař a pomocník Michelangela Antonello Gagini.

Signovaná díla

Petrus Christus podepisoval svá díla signaturou Petrus XRI (me fecit, anno). Je známo pouze devět datovaných a signovaných děl. Další díla jsou mu připisována na základě srovnávací analýzy malířského stylu.

  • 1446 Portrét Edwarda Grymestona, zapůjčeno v National Gallery, London
  • 1446 Portrét Kartuziána, Metropolitan Museum of Art in New York City
  • 1449 (tzv.) Sv. Eligius ve své dílně, Metropolitan Museum of Art Robert Lehman Collection, New York
  • 1449 Madona kojící dítě, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antwerp
  • 1452 tzv. "Berlínská oltářní křídla" se scénami Zvěstování, Narození Ježíše, Poslední soud, Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin
  • 1452 Zvěstování, Narození Ježíše, Groeninge Museum, Bruges (tato díla byla rozsáhle "restaurována" ve 20. století a z původní malby je autentických méně než 30 %[4]
  • 1455 Oplakávání Krista, Royal Museums of Fine Arts, Brussels
  • 1457? Trůnící Madona s dítětem, sv. Jeronýmem a sv. Františkem, Stadelsches Kunstinstitut, Frankfurt-am-Main
  • 1465 Madona ze suchého stromu, Collección Thyssen-Bornemisza Madrid

Literatura uvádí celkem 29 děl přisuzovaných umělci.[5]

Reference
  1. Martens, Maximiliaan P.J. "New Information on Petrus Christus's Biography and the Patronage of His Brussels Lamentation." Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 20.1 (1990–1991): 5–23.
  2. Bohumír Mráz, Petrus Christus, Dějiny a současnost 12 (1968), s. 2
  3. Manfred Wundram, in: Suckale R, Weniger M, Wundram M, Gotika, Slovart 2007, s.84-85
  4. V. Paumen, Flemish Primitives
  5. Max Friedlander, The van Eycks - Petrus Christus, coll. Early Netherlandish Painting n°1, 2d. La Connaissance, Bruxelles, 1967, 117 s.

Literatura
  • Jean-Claude Frère, Primitifs flamands, Édition Pierre Terrail, 2007, ISBN 978-2-87939-338-4
  • Maryan Wynn Ainsworth: Petrus Christus. Renaissance Master of Bruges. Metropolitan Museum of Arts, New York 1994, ISBN 0-87099-694-0
  • Joel M. Upton: Petrus Christus. His place in fifteenth century Flemish painting. Pennsylvania State University Press, University Park 1990, ISBN 0-271-00672-2.
  • Burkhard Richter: Untersuchungen zum Werk des Petrus Christus. Dissertation, Universität Heidelberg 1974.
  • Peter H. Schabacker: Petrus Christus. Dekker & Gumbert, Utrecht 1974.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.