Petr Rákos

Jeho otcem byl hungarista, literární vědec a překladatel Petr Rákos. Gymnázium v Praze-Břevnově absolvoval roku 1975 a poté vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK (1981). Byl zaměstnán v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích jako lékař-psychiatr, naposled jako primář oddělení. Byl spoluzakladatelem a jako lékař vedl bohnické Centrum krizové intervence. Zemřel dobrovolně.[1]

V Československé psychiatrii, Lidových novinách, Reportéru, Úspěchu a jiných publikoval odborné a vědeckopopularizační příspěvky, spolupracoval s Českou televizí a Českým rozhlasem. Překládal odborné práce z angličtiny.

Beletrie

• Korvína čili Kniha o havranech (1993)
• Askiburgion čili Kniha lidiček (1995)
• Fúrie čili Kniha stíhání (1995)
• 7edm (2009) [literární sborník Petr Rákos, Ladislav Zedník, Pavel Zdražil, Jana Orlová, Filip Němeček, Lubomír K. Weiss, Petr Váša ; uspořádal Pavel Rajchman] 
• Zoo po o (2012)

Překlad

• T. M. Brown a kol.: Emergentní psychiatrie (1992)

Petr Rákos byl, společně se svým spolužákem Martinem Učíkem, iniciátorem založení experimentálního souboru Bohnická divadelní společnost, složeného z pacientů, přátel divadla a divadelních profesionálů. Poprvé oslovil spolužáka Martina Učíka, absolventa Pražské konzervatoře, oboru hudebně – dramatického, v roce 1982. Tato idea čekala ještě dlouhých 8 let na svou realizaci. Teprve v době popřevratové bylo možné tak zásadní věc v léčebně prosadit. Díky novému řediteli, MUDr Zdeňku Bašnému, sympatizantům a rovněž spolužákům z gymnázia J. Keplera, MUDr Martinu Petrovskému a hl. ošetřovateli Janu Křičkovi, bylo možné tento ojedinělý a ve východním bloku dosud zcela nemyslitelný experiment provést. Dodnes je tento projekt v Evropě zcela ojedinělý. Velice rychle dohnal zahraniční partnery v západní Evropě a v té východní, zejména v Rusku, je stále v této podobě a rozsahu nemyslitelný. Petr Rákos byl nositelem myšlenky, jejím ideovým guru a teoretikem, leč sama realizace vzniku divadelního souboru, otevřeného všem v léčebně, vycházející z premis divadelnictví a jeho archetypální funkce ve společnosti a u jednotlivce, jeho implikovaná léčebná funkce /katharsis/, potřebovala praktického divadelního principála. Tím byl Martin Učík. O Rákosově ideovém vkladu a koncepční podpoře projektu nejlépe svědčí rozhovor šéfredaktora Karla Krále s Petrem Rákosem a Martinem Učíkem, otištěný v divadelní revue SAD v r. 1992. Rozhovor v revue SAD se jmenuje "Archa vyplouvá z Bohnic" a je zveřejněn na www.bds.estranky.cz. https://bds.estranky.cz/clanky/BDS-kritiky-rozhovory-vlastni-texty/archa-vyplouva-z-bohnic---divadelni-revue-sad.html%5B%5D

V roce 1994 obdržel projekt Centrum divadelní terapie, historicky poprvé udělenou, 1. Národní cenu prof. Vl. Vondráčka pro rok 1993. Ve stejné době byl Petr Rákos oceněn literární cenou Čs. Spisovatele. .[2]