Peter Newmark
Peter Newmark (12. dubna 1916 Brno – 17. července 2011) byl britský lingvista, pedagog, překladatel a teoretik překladu.[1]
Peter Newmark | |
---|---|
Narození | 12. dubna 1916 Brno |
Úmrtí | 12. července 2011 (ve věku 95 let) |
Povolání | jazykovědec a překladatel |
Alma mater | Rugby School |
Ocenění | Čestný doktorát Masarykovy univerzity (2007) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Peter Newmark se narodil 12. dubna 1916 v Brně. Jeho otec byl britský podnikatel, který v Brně vlastnil textilní továrnu, a jeho matka byla Vídeňanka s židovskými kořeny. V pěti letech odjel s rodiči do Anglie. V roce 1934 nastoupil na Trinity College na univerzitě v Cambridge, kde studoval francouzskou a německou filologii a anglickou literaturu. Po vypuknutí druhé světové války vstoupil do armády a během působení v Itálii se naučil italsky. Po skončení války se živil jako učitel jazyků.[1]
V roce 1958 byl Newmark jmenován vedoucím katedry jazyků na Holborn College of Law, Languages and Commerce, která se později přejmenovala na Polytechnic of Central London (dnešní University of Westminster). S ní Newmark spojil prakticky celý zbytek svého pracovního života. Pod jeho vedením se škola stala hlavním centrem pro přípravu překladatelů v Británii (se zaměřením na odborný překlad). V roce 1974 byl na Polytechnic of Central London jmenován profesorem. O čtyři roky se na téže škole stal děkanem Fakulty moderních jazyků a v této funkci setrval až do roku 1981. V roce 1988 vyšla jeho učebnice The Textbook of Translation, přeložená do několika jazyků.[1]
Newmark byl členem britské profesní organizace The Institute of Linguists. Newmark byl dvakrát ženatý. S první manželkou měl dceru Claire, s druhou manželkou Pauline dceru Liz a syna Matthewa. Zemřel 12. července 2011 ve věku 95 let.[1]
Reference
- KLABAL, Ondřej. Peter Newmark a jeho přínos translatologii. Praha, 2014. diplomová. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zuzana Jettmarová. s. 9–17.