Pernikářka (Dejvice)

Usedlost Pernikářka se nalézá na adrese Na Pernikářce 15/59. Stojí na místě staré vinice, vznikla pravděpodobně ve stejnou dobu, jako nedaleká kaple sv. Michala, tedy v letech 1691–1700, její současný vzhled byl ovlivněn pozdně klasicistní přestavbou z roku 1861 a pozdějšími úpravami. Současný rozsáhlý areál je celý ohrazený a je tvořen několika budovami, obytným stavením, stodolou a hospodářskými objekty. V usedlosti sídlil Ústav experimentální botaniky AV ČR, v roce 2010 byla nemovitost prodána do soukromých rukou. Usedlost byla památkově chráněna.

Pernikářka (Dejvice)
Usedlost Pernikářka - hlavní vjezd
Základní informace
SlohKlasicismus
Výstavba1700
Přestavba1861
Další majiteléperníkář Václav Doležal, Ústav experimentální botaniky AV ČR
Současný majitelNová Pernikářka, a.s.
Poloha
AdresaNa Pernikářce 15/59, Praha 6 - Dejvice, Česko Česko
UliceNa Pernikářce
Souřadnice50°6′5,34″ s. š., 14°22′7,06″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky40490/1-1486 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Usedlost vznikla postupným sloučením sedmi vinic. Původní vinice Pernikářka s výměrou pouze 1,5 strychu byla pojmenována po svém majiteli Václavu Doležalovi, který byl staroměstským perníkářem - ten pozemky zdědil po ovdovělé matce v roce 1656. Po něm střídala nemovitost často majitele, podle kupní smlouvy z roku 1716 zde byla jak vinice s lisem, tak i hospodářská zvířata a náčiní. V roce 1763 došlo k připojení bývalých vinic Bečvářka a Zvonická. Dle Josefínského katastru měla nemovitost rozlohu 6 jiter. Během 18. století došlo k dalšímu rozšíření usedlosti, takže stabilní katastr eviduje rozlohu 18 jiter, majitelem v té době byl Václav Fiedler. Podle data na průčelí nemovitosti došlo v roce 1861 k došlo k přestavbě, resp. nové výstavbě nemovitosti v pozdně klasicistním stylu. V roce 1867 přikoupil tehdejší majitel Friedrich Fritsch navíc i sousední usedlost Beránka a obě usedlosti spojil.[1]

Po první světové válce se plánovala na pozemku usedlosti výstavba vojenské nemocnice, ale tyto plány nebyly nakonec realizovány a objekt měl nadále soukromé majitele. Pod druhé světové válce se objekt stal sídlem Ústavu experimentální botaniky ČSAV, sídlila zde Laboratoř interakce rostlin a patogenů. Po roce 1962 došlo k výrazným adaptacím objektů pro potřeby výzkumného ústavu. V minulosti patřila k nemovitosti také nedaleká Kaple svatého Michaela archanděla, její vlastnictví bylo teprve v roce 2008 převedeno na město.[1]

Vlastní nemovitost koupila v roce 2010 společnost Multiprojekt vlastněná zbrojařem René Holečkem za 75 milionů korun. Ještě v roce 2008 přitom AV ČR měnila s Prahou 6 pozemky v okolí Perníkářky, tak aby získala do svého vlastnictví pozemky pod vlastní usedlostí s argumentem, že památkový objekt přestaví pro potřeby AV ČR.[2][3][4]

Nový vlastník počátkem května 2017 podstatnou část usedlosti zboural.[5]

Odkazy

Reference

  1. VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy, 5. díl - Velká Praha A/L. Praha: Academia, 2012. 1080 s. ISBN 978-80-200-2107-6. Kapitola Dejvice, s. 256–257. (česky)
  2. Zbrojař Holeček koupil historickou usedlost na Hanspaulce - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-10].
  3. Zbrojaři udělali významný realitní obchod na Hanspaulce - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-27.
  4. Z historické usedlosti malé sídliště? Obyvatelé Prahy 6 se bouří. iDNES.cz [online]. 2012-10-30 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
  5. Usedlost Pernikářka: prolomení památkové ochrany aneb koupil, aby zboural. Praha 6 ztrácí tvář [online]. 2017-11-04 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.

Literatura

  • FIALOVÁ, Ludmila. Charakteristiky pražských příměstských usedlostí a jejich vývoj. Acta Universitatis Carolinae – Geographica. Roč. 1973, čís. 1, s. 27. (česky)
  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Pražské usedlosti. [s.l.]: Libri, 2001, 2007. S. 223–225. (česky)
  • VACEK, F. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. Svazek IV.. [s.l.]: [s.n.], 1923. Kapitola Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. (česky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.