Periferní tolerance

Periferní tolerance je část imunologické tolerance, která funguje na imunologické periferii (poté, co lymfocyty opustí primární imunologické orgány). Hlavním cílem periferní tolerance je zajistit aby auto-reaktivní T a B lymfocytů, které unikly centrální toleranci, nezpůsobily autoimunitní onemocnění[1]. Mezi hlavní mechanismy periferní tolerance patří: ignorace antigenu, indukovaná anergie T buněk, klonální delece T buněk a jejich konverze na regulatorní T buňky (Treg). T buňky, které jsou také generovány během negativní selekce, dále tlumí efektorové funkce konvenčních lymfocytů [2]. B buněčná tolerance je méně prostudována a nejspíše je do značné míry zajištěna selekcí T buněk, jelikož B buňky potřebují T buněčnou pomoc pro plnou maturaci.

Reference
  1. JANEWAY, Charles. Immunobiology Five. [s.l.]: Garland Pub. 764 s. Dostupné online. ISBN 9780815336426. (anglicky) Google-Books-ID: 0ihrAAAAMAAJ.
  2. MUELLER, Daniel L. Mechanisms maintaining peripheral tolerance. Nature Immunology. Roč. 11, čís. 1, s. 21–27. Dostupné online. DOI 10.1038/ni.1817.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.