Pequotská válka

Pequotská válka je název pro konflikt mezi Indiány a anglickými kolonisty, k němuž došlo v jižní Nové Anglii v letech 1636–1638. Jednalo se o první skutečnou válku v této oblasti a první z dlouhé řady válek, které severoameričtí Indiáni s bělošskými novousedlíky prohráli.[1]

Pequotská válka

Scéna z pequotské války
trvání: srpen 1636 – září 1638
místo: Connecticut
výsledek: vítězství anglických osadníků
strany
Pequotové angličtí osadníci, Mohegáni, Narragansetové a později i Mohavkové
velitelé
náčelník Sassacus, náčelník Mamoho kapitán John Mason, kapitán John Underhill, náčelník Uncas

ztráty
mnoho set mrtvých, stovky zajatých několik desítek mrtvých

Příčiny

Angličané začali kolonizovat zdejší oblast ve 20. letech 17. století (Otcové poutníci) a zprvu se do konfliktů s domorodci téměř nedostávali, mj. i z důvodu nízké zalidněnosti pobřežních oblastí. Domorodí obyvatelé Nové Anglie – šlo především o Indiány kmenů Massachusett, Wampanoag, Narragansett, Pequot, Niantic, Mohegan – byli zdecimováni vlnou epidemií, která oblast zasáhla ve druhém desetiletí 17. století a později opět v letech 1633–1634. V roce 1630 začalo do oblasti proudit mnohem více osadníků z Anglie (jednalo se především o puritány) a vztahy s Indiány nabraly na intenzitě. Angličané se stali důležitým faktorem mezikmenových vztahů. Většina místních komunit a kmenů je chtěla získat za obchodní partnery a spojence. Pokusili se o to rovněž Pequotové, kteří žili na jihovýchodě dnešního státu Connecticut v povodí řek Thames (dříve Pequot) a Mystic. Uzavřeli s puritány z Massachusetts v roce 1634 dohodu a dokonce je pozvali ke kolonizaci údolí řeky Connecticut. Angličané však později obvinili Pequoty z toho, že zabili několik kolonistů a neplní sjednanou dohodu. Obě strany začaly intenzivně hledat spojence pro nadcházející konflikt. Úspěšnější byli kolonisté, jimž se podařilo získat na svou stranu nejpočetnější novoanglický kmen a tradiční rivaly Pequotů Narragansetty a dřívější příbuzné Pequotů Mohegány, jež vedl náčelník Uncas.

Hlavní novoanglické kmeny a jejich teritoria na počátku 17. století

Průběh

Válka začala neoficiálně v létě 1636 neúspěšnou kárnou výpravou massachusettských Angličanů a odvetnými akcemi Pequotů. Ti oblehli pevnost Saybrook při ústí řeky Connecticut a napadali kolonisty v okolí této pevnosti. Během několikaměsíčního "obléhání" se však ani jednou nepokusili pevnůstku dobýt, nicméně zabili několik vojáků a kolonistů, kteří se v oblasti z různých důvodů objevili. V dubnu 1637 zaútočili Pequotové na nedávno založenou osadu Wethersfield, zabili asi desítku obyvatel a množství domácích zvířat. Tento útok inicioval další anglickou výpravu, která čítala 90 mužů a vedl ji connecticutský kapitán John Mason. K výpravě se připojil i Uncas s několika desítkami svých bojovníků a později i několik set Narragansettů. Této „armádě“ se podařilo v květnu 1637 nepozorovaně proniknout z východu k pequotské palisádou opevněné vesnici u řeky Mystic. 26. května došlo k bitvě často nazývané masakr u řeky Mystic. Spojené anglo-indiánské síly pevnost obklíčily a zapálily. Během nastalé bitky zemřelo 400–700 Pequotů včetně žen a dětí. Anglické ztráty činily 2 mrtvé a 20 raněných. Ztráty Mohegánů a Narragansettů nejsou známy, ale zřejmě nepřesáhly několik mrtvých. Tato bitva prakticky rozhodla o osudu války. Pequotové opustili svou druhou velkou opevněnou osadu Weinshauks a snažili se uniknout z dosahu Angličanů. Část se jich vzdala okolním Indiánům, část uprchla na severozápad k Mohavkům (Irokézové). Mohavkové však zabili nejvyššího náčelníka Pequotů Sassacuse a mnoho jeho lidí a jejich skalpy poslali Angličanům. Druhý velký náčelník Mamoho byl zraněn, ale uprchl, nicméně o jeho dalších osudech není nic známo. Mezitím Angličané uspořádali několik výprav s cílem zbavit se jednou pro vždy pequotské "hrozby". Pokud padli Pequotové do rukou Angličanů živí, čekal je většinou prodej do otroctví do Západní Indie a na Bermudy. Někteří se stali sluhy kolonistů a několik si Angličané ponechali jako překladatele!

Výsledky
Náčrtek kapitána Johna Underhilla, zástupce velitele spojené anglo-indiánské výpravy, ukazující situaci při dobývání opevněné pequotské osady Mystic

Do léta roku 1638 zabili Angličané a jejich indiánští spojenci mnoho stovek Pequotů (přesné číslo nelze zjistit, ale půjde zhruba o tisíc lidí) a přibližně stejné množství zajali. Stovky Pequotů se rovněž rozptýlily mezi jiné kmeny a do různých nepřístupných míst. Tento kdysi mocný kmen načas přestal v zásadě existovat. Definitivní tečkou za konfliktem se stala konference konaná v Hartfordu v září 1638. Přeživší Pequotové byli rozděleni mezi Mohegány a Narragansetty. Pequotské území připadlo pod jurisdikci kolonie Connecticut. Přestože Pequotové měli tímto jako etnikum zaniknout, nebylo tomu tak. Část se později osamostatnila a o 40 let později ve válce krále Filipa vystupovali už jako spojenci Angličanů. Pequotové žijí v oblasti jižní Nové Anglie doposud. Jsou známí svým úspěšným provozováním kasín.

Poznámky
  1. První války mezi Angličany a Indiány v Severní Americe jako takové proběhly ve Virginii v letech 1609-1632 (Anglo-powhatanské války), nicméně jejich výsledek se dá označit jako remíza a Indiáni zde byli rozhodně poraženi až v letech 1644-1646.

Literatura
  • CAVE, Alfred A.: The Pequot War. University of Massachusetts Press, Amherst 1996.
  • GRANT, R. G. Bitvy: 5 000 let válečnictví. Překlad Cyril Bumbálek a David Pazdera. Praha: Knižní klub, 2005.
  • STARÝ, Miroslav: Pequotská válka. Puritáni a Indiáni 1630–1638. Historický obzor, ročník 15, červenec-srpen 2004, ISSN 1210-6097.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.