Penčo Slavejkov

Penčo Petkov Slavejkov, bulharsky Пенчо Петков Славейков (27. duben 1866, Trjavna – 28. květen 1912, Brunate) byl bulharský básník a esejista. Spolu se svým otcem, básníkem a politikem Petko Račevem Slavejkovema, byl představitelem moderny v bulharské literatuře. Psal přírodní, milostnou a reflexívní lyriku i poémy. K jeho nejslavnějším dílům patří epos Kärvava pesen (Krvavá píseň), který pojednává o protitureckém povstání z roku 1876. Toto dílo upravoval až do konce života. [1]

Penčo Slavejkov
Narození	27. dubna 1866 Trjavna
Úmrtí	28. května 1912 (ve věku 46 let) Brunate
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Sofii
Národnost	Bulhaři
Povolání	básník, překladatel, novinář, knihovník a spisovatel
Zaměstnavatelé	Národní knihovna sv. Cyrila a Metoděje
Partner(ka)	Mara Belcheva (1903–1912)
Rodiče	Petko Račev Slavejkov
Příbuzní	Christo Slavejkov, Ivan Slavejkov a Račo Slavejkov (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1892-1898 studoval na univerzitě v Lipsku. Přeložil také řadu německých děl do bulharštiny.[2]

V anketě Velcí Bulhaři (Великите българи), kterou roku 2006 uspořádala bulharská veřejnoprávní televize, a jejímž cílem bylo určit největší osobnost bulharských dějin, skončil na 94. místě. V letech 1999-2006 byl vyobrazen na bankovce v hodnotě 50 leva.

Zajímavostí je, že Slavejkov kriticky hodnotil dílo Jana Nerudy a odmítl ho překládat do bulharštiny: „ne proto, že to není dobrý spisovatel, ale proto, že jeho krásné fejetony (jako speciálně české) jsou nepřeložitelné a nepochopitelné nikomu jinému než obyvatelům zlaté Prahy. A to, co je z Nerudova díla přeložitelné a pochopitelné pro nás, jsou práce příliš prosté.“[3]