Pedagogická komunikace
Pedagogická komunikace je základním kamenem v procesu učení se. Pedagogická komunikace probíhá především ve školní třídě, a to mezi učitelem a žáky.
Charakteristika
Podle Průchy (2009, s. 189) má pedagogická komunikace tyto hlavní charakteristiky:
- Uskutečňuje se prostřednictvím verbálních a neverbálních projevů jako sled komunikačních aktů a situací.
- Je řízena učitelem a má specifická pravidla, vymezující roli a pravomoc komunikačních partnerů.
- Plní různé funkce: slouží k prezentaci obsahu vzdělávání, k uskutečňování cílů výchovy a vzdělávání, k řízení třídy, k navozování vztahů mezi učiteli a žáky navzájem, k sdělování informací nevztahujících se přímo k výuce.
- Vytváří konkrétní psychosociální klima ve třídě a je tímto klimatem i ovlivňována.
Komunikace probíhá mezi zdrojem a adresátem, přičemž každý účastník komunikace je obojím zároveň. Což znamená, že se navzájem ovlivňují a komunikace je tedy cyklická (jeden reaguje na druhého a naopak). Tedy jestliže se změní jednání prvního, změní se i jednání druhého toto nazýváme fázování. Každá komunikace má v sobě ukryty dvě roviny, které můžeme pozorovat. Jedná se o rovinu obsahovou (co řekneme) a vztahovou (jak to řekneme). Příjemce (adresát) pak může s nově získanou informací udělat následující: přijmout ji, nepřijmout a znehodnotit.
Komunikace ve třídě
Monolog
Učitel v této době přednáší a žáci si zapisují. Tato varianta nastává v 8 % času, který je určen pro vyučovací hodinu.
Rozhovor
Jedná se o zkoušení, procvičování, opakování atd. Rozhovor vyplňuje 92 % času vyučovací hodiny. Ve většině případů začíná komunikaci učitel. Pokud komunikaci zahájí žák, jedná se pak ve většině případů o dotazy netýkající se přímo hodiny/vyučování (Můžu na záchod?; Můžu zavřít to okno?; atd.), v tomto případě se jedná o strukturu IR. Učitel zahájí komunikaci otázkou, na kterou žák odpoví a následuje zpětná vazba. Tento proces se označuje jakožto IRF (interakce=interaction -> reakce=reaction -> zpětná vazba=feedback) či IRE (hodnocení=evaluation) struktura. Učitel se může ptát otázkami otevřenými či uzavřenými a každá z nich může mít vyšší či nižší kognitivní náročnost.
Mohlo by se proto zdát, že žáci dostávají velký prostor a aktivně se do výuky zapojují. Avšak učitel se většinou ptá otázkami nižší kognitivní náročnosti a to v uzavřené podobě. Žák tedy nerozvíjí své tvůrčí schopnosti, ani o otázce nepřemýšlí, jen odpoví jednoslovně/jednou větou a to tak, že si na danou odpověď vzpomene.
Literatura
- Nelešovská, A. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada.
- Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
- Průcha, J. (2009). Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál.
- Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.
