Pavel Staněk (skladatel)

Pavel Staněk se narodil 3. června 1927 v Praze v rodině poštovního úředníka a učitelky. Když mu bylo deset let, přišel při dopravní nehodě o otce, jenž ho učil hrát na housle. To na čas jeho cestu k hudbě přerušilo. Vyrůstal s matkou a mladší sestrou a v závěrečné fázi Protektorátu byl totálně nasazen. Po roce 1945 absolvoval reálné gymnázium a posléze pražskou konzervatoř, obor kontrabas. Protože jako absolvent gymnázia nemusel navštěvovat obecně vzdělávací předměty, nastoupil už jako konzervatorista v roce 1950 do Československého souboru písní a tanců. Po absolvování konzervatoře dostal v roce 1951 zde nabídku stát se sbormistrem a to ukončilo jeho kariéru basisty. V roce 1954 působil v rámci vojenské služby jako dirigent Uměleckého souboru Ministerstva vnitra, odkud byl po roce převelen k Hudbě hradní stráže. Zavedl v ní saxofonovou sekci, začal využívat koncertní zpěváky, do repertoáru se dostaly i operetní a operní árie a orchestr se stal jednou z nejlepších vojenských hudeb v Československu. Z politických důvodů byl propuštěn v roce 1961. Následně získal v konkursu místo dirigenta v tehdy hudebním Divadle na Fidlovačce a paralelně se stal sbormistrem pěveckého sboru ČKD Praha.

Předělem v jeho životě byl rok 1963, kdy se stal šéfem obnoveného Ostravského rozhlasového orchestru (ORO), kde se mu podařilo v krátké době sestavit z nejlepších místních hudebníků mimořádně kvalitní těleso. Obvyklý repertoár rozhlasových orchestrů populární hudby rozšířil o náročnější a složitější formy, využívající nově prvky elektronické hudby, například ve skladbách Snění sličné zahradnice, Ostrov kormoránů atd.

Psal rovněž divadelní a televizní hudbu (muzikál Ženich pro kočku pro Tylovo divadlo v Plzni, hudbu k inscenaci Smutek sluší Elektře v ostravském divadle či pro televizní seriál Dispečer a děvčátko z kolonie) Většinu svých skladeb napsal v době svého působení v rozhlase. Cca 150 z nich vyšlo po roce 1990 v osmi zahraničních nakladatelstvích, především v Rundel Musikverlag, SRN.

Nejvýznamnější tvůrčí období nastalo po odchodu do důchodu v roce 1990. Staněk se začal intenzivně věnovat náročným skladbám jednak komorním (Tři věty pro violu a klavír, Dechový kvintet), pro velké dechové orchestry (Kolumbus – velká cesta 1492, Adagio a presto con fuoco pro velký dechový orchestr, Česká taneční suita). Jeho díla byla zařazována jako povinné skladby v mezinárodních soutěžích, kam byl zván do porot. Věnoval se také sborové tvorbě (Dobrá voda), v části jeho tvorby se promítal vliv moravské lidové hudby (Moravská suita, Moravské imprese pro dechové orchestry, Moravské teskno I. a II. pro ženský sbor a capella).

S postupující ztrátou zraku v posledních letech se věnoval menším formám, sborové tvorbě a úpravám lidových písní. Před celkovým oslepnutím dokončil dvě mše, Missu lyricu (s komorní dechovou harmonií) a Missu simplicis a capella. V současné době píše úpravy lidových písní pro sbor ad drobné skladby pro klavírní školu. Profilová CD tvorby pro dechové orchestry nahrály Holandský královský orchestr v Haagu (The Music of Pavel Staněk) a Ústřední hudba české armády (vydal Clarton 1994, 1995). V Pantonu vyšlo LP Snění sličné zahradnice.

• Eva Parízková: Dirigent, skladatel a pedagog Pavel Staněk, diplomová práce, Ostravská univerzita v Ostravě, 2010
• Marek Prášil: Pavel Staněk, život a dílo se zaměřením na tvorbu pro dechové nástroje, diplomová práce, Ostravská univerzita v Ostravě, 2012
• Kolektiv autorů: Čeští skladatelé současnosti, s. 268, Panton, 1984