Pavel Pochylý

Měl za sebou přes 500 výstupů v Tatrách. Ve všech větších stěnách byl autorem prvovýstupu. Na kontě měl také mnoho zimních přelezů. Velký ohlas měl jeho zimní sólo prvovýstup ideální diretissimou severní stěny Eigeru.[1] Byl lídrem skupiny, kterou Poláci nazývali Pavouci.

Během výstupů experimentoval s léky a drogami.[1] Kromě toho neskrýval své nekonformní a protirežimní postoje, a dlouho se tak nedostal na himálajské výpravy. Až když se za něj zaručil horolezec Ivan Fiala, byl pozván na expedici Sagarmatha 1984. Už v Káthmándú však ohlásil svůj vlastní program a od zbytku expedice se na čas oddělil. Potom vystoupil asi do 8000 m. Po návratu horolezců sice o expedici na Mount Everest vyšla kniha, ale jméno Pochylého z ní muselo být vypuštěno.

V roce 1985 byl odsouzen k 11letému trestu odnětí svobody za pokus o nelegální opuštění republiky a ekonomické podvody. V listopadu 1989 se stal mluvčím leopoldovských vězňů. Z vězení se dostal na amnestii prezidenta Václava Havla.[1]

Zahynul tragicky i se svým mladším bratrem Ondrejem 25. února 2000 v severní stěně Malého Kežmarského štítu ve Vysokých Tatrách. Při sestupu Nemeckým rebríkom vypadli ze stěny. Byli nalezeni mrtví, navázaní na jednom laně.[1]

V anketě čtenářů časopisu Jamesák byl Pavel Pochylý zvolen nejlepším horolezcem 20. století na Slovensku.[2][3]