Paul Karrer

Paul Karrer (21. dubna 1889 Moskva18. června 1971 Curych) byl švýcarský organický chemik nejznámější pro svůj výzkum vitamínů. V roce 1937 spolu s Walterem Haworthem získal Nobelovu cenu za chemii za „práce na karotenoidech, flavonoidech a vitamínech A a B2“.

Paul Karrer
Narození21. dubna 1889
Moskva, Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí18. června 1971 (ve věku 82 let)
Curych, Švýcarsko Švýcarsko
Místo pohřbeníFriedhof Fluntern
Alma materUniverzita v Curychu
Povoláníchemik, vysokoškolský učitel a biochemik
ZaměstnavatelUniverzita v Curychu (1919–1959)
OceněníMarcel Benoist Prize (1922)
čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1934)
Nobelova cena za chemii (1937)
zahraniční člen Královské společnosti
 více na Wikidatech
Funkcerektor (Univerzita v Curychu; 1950–1952)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Moskvě do rodiny švýcarských nacionalistů. V roce 1892 se jeho rodina vrátila do Švýcarska. Studoval chemii na Univerzitě v Curychu pod Alfredem Wernerem a v roce 1911 získal titul Ph.D. Od roku 1919 tam působil jako profesor chemie.

Jeho nejvýznamnější prací byl výzkum rostlinných barviv, konkrétně žlutých karotenoidů. Objasnil jejich strukturu a ukázal, že některé z nich se dostávají do těla živočichů ve vitamínu A. Jeho objevy vedly k určení správného strukturního vzorce beta-karotenu, prekurzoru vitamínu A. Bylo to poprvé, co byl objeven strukturní vzorec vitamínu nebo provitamínu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Karrer na anglické Wikipedii.

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.