Paul Kagame

Paul Kagame (* 23. října 1957, Tambwe, Ruanda-Urundi, dnešní Rwanda) je nynějším prezidentem Rwandy. Narodil se v západní části Rwandy v roce 1957, ale brzy (po hutuském protikoloniálním převratu v roce 1959 a následných perzekucích Tutsiů) odešel s rodiči do sousední Ugandy.

Paul Kagame
Prezident Rwandy
Úřadující
Ve funkci od: 22. dubna 2000
Předchůdce	Pasteur Bizimungu
Viceprezident Rwandy
Ve funkci: 19. července 1994 – 22. dubna 2000
Předchůdce	nikdo, funkce vytvořena
Nástupce	nikdo, funkce zanikla
Ministr obrany Rwandy
Ve funkci: 19. července 1994 – 2000
Prezident	Pasteur Bizimungu
Předchůdce	Augustin Bizimana
Nástupce	Emmanuel Habyarimana
Stranická příslušnost
Členství	Rwandská vlastenecká fronta
Narození	23. října 1957 (64 let) Ruhango
Národnost	Tutsiové
Choť	Jeannette Kagame (od 1989)
Děti	Ange Kagame
Alma mater	United States Army Command and General Staff College université Makerere
Profese	politik a důstojník
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád liberijských průkopníků (2009) velkokříž Národního řádu Beninu (2010) Ribbon bar of the Kagera River Medal Řád Srbské republiky
Webová stránka	paulkagame.com
Commons	Paul Kagame
Některá data mohou pocházet z datové položky.

I v Ugandě ovšem byli rwandští Tutsiové obětí represí ze strany vlády i obyvatelstva. S pomocí rwandských uprchlíků coby obětních beránků kamuflovaly vlády Miltona Oboteho a Idiho Amina své vnitřní problémy. Tehdejší pogromy vypudily desítky tisíc Tutsiů z jejich domovů a řadu z nich přiměly ke vstupu do Armády národního odporu dnešního ugandského prezidenta Yoweri Museveniho. Paul Kagame se k Musevenimu přidal již v roce 1979. Když ale Museveni poté doma zvítězil a ugandská veřejnost se od Tutsiů opět odcizila, Kagame se zaměřil na nový cíl – návrat do Rwandy. Společně s Fredem Rwigemou k tomu založil Rwandskou vlasteneckou frontu (RVF).

Paul Kagame při setkání s prezidentem USA Georgem W. Bushem v dubnu 2005.

Začátkem října 1990 zaútočili rebelové z RVF na Rwandu, jejíž prezident Habyarimana byl v té době v New Yorku na konferenci OSN. Invaze se ovšem nesetkala s valným úspěchem – již druhý den bojů padl Rwigema. Kagame se proto musel vrátit z USA, kde v té době absolvoval vojenský výcvik, a převzít velení povstalců. Někteří z nich sice pronikli až do Kigali, ale Habyarimanovi se podařilo získat vojenskou podporu Francie, Belgie i Zairu, takže Kagame musel přejít k taktice guerillové války stavějící na podpoře místních Tutsiů.

Boje zastavily až mírové dohody z tanzanské Arushy v srpnu 1993, které rebelům přiznaly významný vliv v chystané dočasné vládě. Habyarimana se však vzniku takové vlády bránil a teprve na schůzce v Dar es Salaamu počátkem dubna 1994 slíbil, že bude dohody respektovat. Jeho smrt ovšem vyvolala genocidu.

RVF po svém vítězství v červenci 1994 zformovala širokou koaliční vládu národní jednoty. Kagame navázal na koncepty národního usmíření známé z jiných zemí Afriky; řada jeho odpůrců však tento model považovala za zástěrku pro novou tutsijskou nadvládu.