Paterník

Paterník byl řemeslník, specializovaný na rukodělnou výrobu růženců neboli páteříků (podle modlitby Otčenáš, latinsky Pater noster). Materiálem byla slonovina, dřevo, perleť nebo rohovina, ale nejčastěji jantar, jemuž byly už v předkřesťanských dobách přisuzovány nadpřirozené schopnosti.

Paterníci v dílně, rok 1698

Výroba jantarových růženců je doložena od roku 1085. Největší naleziště jantaru na Sambijském poloostrově ovládal ve středověku Řád německých rytířů: aby si udržel kontrolu nad touto komoditou, zakázal místním obyvatelům její sběr a zpracování a dodával ji dílnám zřízeným v hanzovních městech Bruggy a Lübeck, které vyráběly růžence pro celý křesťanský svět. Dovezený jantar se vzhledem ke kolísavé kvalitě rozděloval mezi řemeslníky losem, paterníci ho pak nařezali na kousky a na ručním soustruhu z něj dělali kulaté perly (točit klikou se muselo opatrně, protože jantar se snadno zahřívá a mohl by se poškodit), které pak navlékali na šňůrky. Počátkem 15. století bylo v Bruggách zaznamenáno sedmdesát paternických mistrů, kteří byli sdruženi do cechu a měli čtyři stovky zaměstnanců. Patronem paterníků byl svatý Vojtěch.

Úpadek této lukrativní živnosti nastal po třináctileté válce, kdy němečtí rytíři ztratili jantarový monopol a paternické dílny vznikly i ve Słupsku, Gdaňsku a dalších městech. Nástup reformace pak znamenal pokles zájmu o růžence v severní Evropě a zpracovatelé jantaru se museli přeorientovat na náročnější výrobu různého ozdobného zboží (figurky, křížky, cigaretové špičky, jantarem vykládaná zrcadla či skříňky).

V němčině se paterník nazýval Paternostermacher nebo Beinsteindreher (brusič jantaru), což se používalo i jako příjmení; jeho nositelem byl např. Hinrik Paternostermaker, vůdce povstání řemeslníků v Lübecku roku 1380.