Pastiglia

Pastiglia (reliéfní dekor, pastiglia, pastillaje, yesería, relieve en stucco, appliqué relief, Piasterrelief) je termín pocházející z italštiny a označuje nízký tlačený reliéf užívaný k dekoraci užitkových předmětů, soch nebo obrazů. Rozšířila se z východního Středomoří během křižáckých výprav podél tras, jimiž se vojska vracela. Technika byla obzvláště oblíbená v renesanci jako levná náhrada řezby.

Materiál
Mistr Theodorik, Sv. Karel Veliký, Národní galerie v Praze

Materiálem pro tlačený reliéf, vytvořený přímo na podkladové vrstvě obrazu, je křída pojená klihem z králičích kůží. Při restaurování se doplňky lepí směsí minia s olejem.[1]

K reliéfnímu zdobení se pastiglia užívala jako podklad malovaného nebo zlaceného pozadí deskových obrazů a rámů od období rané gotiky. Technika byla ve 13. století rozšířena v Katalánsku a známa v Neapoli, Pise, Florencii a Sieně na počátku 14. století. Z Itálie byla patrně přenesena i do Čech.[2]

Hojně ji využíval ke zdobení pozadí i rámů svých deskových obrazů Mistr Theodorik. Běžně se jako základ používala směs tzv. šedé křídy (Bergkreide) připravené z dolomitu a pojená kožním klihem.[3] Pastiglia použitá na ozdobu brokátů, lemu šatů, miter a atributů, byla z masy bílé, obsahující boloňskou křídu a kožní klih.[4] Křemičitá hmota výplně je ve svém detailním složení, tj. v příměsi žlutých a červených okrů, černých částic a kalcitu, i v druzích pojidla, kterým je škrob, bílkoviny a olej, zcela totožná se spodní vrstvou podkladu malby, bez ohledu na to, zda spočívala na křídovém podkladu, na křemičité vrstvě nebo přímo na dřevě.[5] Stejné složení mají i pastiglia užitá v nástěnných malbách na hradu Karlštejn a v katedrále sv. Víta.[6]

V odborné literatuře se užívá termín "bílá olovnatá pastiglia", který označuje směs olovnaté běloby (zásaditý uhličitan olovnatý) s vaječným žloutkem nebo i bílkem. Ke zhotovení reliéfů, které zachovávají velmi jemné detaily, se užívá kovových matric. Po vytvrdnutí se reliéfy lepily na nejrůznější užitné předměty a napodobovaly drahé slonovinové řezby. V malbě byla olovnatá běloba jako bílý pigment užívána už ve starověkém Egyptě a ve středověké malbě.

Řídký nátěr křídy či sádrovce s pojidlem a olovnatou či zinkovou bělobou se užívá k vytvoření podkladové vrstvy obrazů (šepsování). Měkký křídový podklad slouží k vyrovnání nerovností při malbě na dřevě. Používá se buď plavená křída (severní oblasti Evropy) nebo mletý sádrovec (jižní Evropa). Jako benátská křída je označován mletý mastek.

Reference
  1. Frömlová Věra, Poznámky k výzdobě kaple sv. Kříže, s. 580, in: Fajt J, 1997
  2. Pujmanová O, 1982, s. 225-226
  3. Pechová D, 1992, s. 19
  4. Frömlová V, Technologia artis 2, 1992
  5. Hamsík M, Technologia Artis 2, 1992
  6. M. Hamsík, J. Tomek, Technické paralely deskové a nástěnné malby 14. století, Umění XXXI, 1983, s. 308-316.

Literatura
  • Jiří Fajt (ed.), Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Národní galerie v Praze 1997, ISBN 80-7035-142-X
  • Pechová Dorothea, Laboratorní průzkum techniky malby deskových obrazů mistra Theodorika z kaple sv. Kříže na Karlštejně, in: Mistr Theodorik (kat. výstavy), 1992, s. 19
  • Pujmanová Olga, Umění doby Karla IV. a jeho vztahy k Neapoli, s. 217-240, in: Mezinárodní vědecká konference: Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR, Univerzita Karlova, Praha 1982
  • Frinta Mojmír J, Relief Decoration in Gilded Pastiglia on the Cypriot Icons and its Propagation in the West, Acta of the Second Congress of Cypriot Studies, Nicosia 1986.
  • Frinta Mojmír J, The Decoration of the Gilded Surfaces in Panel Painting around 1300, Europäische Kunst um 1300, CIHA; Wien 1983, s. 69-75.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.