Passportenkopf

Passportenkopf leží severovýchodně od Tre Cime, od nichž je oddělen 2454 m vysokým sedlem Paternsattel, na hranici mezi autonomní provincií Jižní Tyrolsko na západě a provincií Belluno na severu, východě a jihu. Hlavní vrchol leží jihovýchodně od hranice na území Belluna, hranice vede přes 2701 m vysoký předvrchol. Jihotyrolské části jsou chráněny v přírodním parku Drei Zinnen. Směrem k severu pokračuje horský hřeben a s ním i hranice k Passportenscharte (Forcella Passaporto) a 2744 m vysokému Paternkofelu. Na západě leží náhorní plošina Zinnenplateau (cca 2300 m) na konci údolí Rienztal, na jihu náhorní plošina Piano di Lavaredo (cca 2300 m) a na jihovýchodě další plochá náhorní plošina Piano di Cengia (cca 2200 m). Mezi hlavním vrcholem a tímto hřebenem se nachází několik dalších vrcholů, včetně Torre Pian di Cengia (2685 m), Campanile Buffa di Perrero, Torre Quattro Laghi (2681 m) a Torre Tito (2427 m).

Důležitými turistickými východisky v oblasti Passportenkopfu jsou Rifugio Dreizinnen na severu (2438 m), Rifugio Auronzo (2320 m) na jihozápadě a Rifugio Lavaredo (2325 m), které se nachází jen několik set metrů jihozápadně od vrcholu.

Normální cesta na Passportenkopf vede na vrchol z jihu, obtížnost I (UIAA), předpokládaná doba výstupu je asi jedna hodina chůze. Kromě toho se na severní, východní a západní straně nachází několik horolezeckých cest obtížnosti III až IV. Na jihovýchodní vedlejší vrcholy vedou obtížnější cesty až do stupně VI. Celkově má však masiv spíše menší horolezecký význam.

Na Passportenkopf poprvé vystoupili 19. srpna 1889 horský vůdce Sepp Innerkofler a turista Hans Helversen jižním úbočím.

Až do první světové války byla současná hranice mezi provinciemi Jižní Tyrolsko a Belluno státní hranicí mezi Rakouskem-Uherskem a Itálií. Na začátku horské války 1915-1918 bylo pohraničí obsazeno Itálií. Boje u Passportenkopfu vypukly 26. května 1915 v průběhu rakouské ofenzívy na italské pozice u Paternsattelu, která však skončila neúspěchem. Na této operaci se podílel i Sepp Innerkofler, první horolezec na vrcholu Passportenkopfu, který na ni dohlížel z Paternkofelu. Dne 29. května byl Passportenkopf, stejně jako Paternkofel, obsazen Itálií a držen až do stažení italských vojsk z oblasti v listopadu 1917.

Ve 30. letech 20. století byla na Passportenkofelu otevřena většina horolezeckých cest. Později byly nové cesty otevřeny pouze na vedlejších vrcholech na jihovýchodě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Passportenkopf na německé Wikipedii.

• Richard Goedeke: Sexten Dolomity. Průvodce alpským klubem. Bergverlag Rother, Mnichov 1988, ISBN 3-7633-1255-2, s. 172-177.
• Viktor Schemfil: Die Kämpfe im Drei-Zinnen-Gebiet und am Kreuzberg bei Sexten 1915-1917. Verfasst auf Grund österreichischer Kriegsakten, Schilderungen von Mitkämpfern und italienischen kriegsgeschichtlichen Werken. In: R. Klebelsberg (Hrsg.): Schlern-Schriften. 2. Auflage. Universitätsverlag Wagner, Innsbruck 1984, ISBN 3-7030-0170-4, S. 24–32.
• Peter Kübler, Hugo Reider: Kampf um die Drei Zinnen. Das Herzstück der Sextener Dolomiten 1915-1917 und heute. 4. Auflage. Athesia, Bozen 1992, ISBN 88-7014-231-0, S. 23–28.