Pasionál abatyše Kunhuty
Pasionál abatyše Kunhuty je rukopis obsahující soubor pěti duchovních textů z počátku 14. století vzniklý z popudu Kunhuty Přemyslovny. Kvalita jeho iluminací z něj činí dílo svým významem překračující horizont střední Evropy.[1] Roku 2005 byl prohlášen za národní kulturní památku.
Pasionál abatyše Kunhuty | |
---|---|
Národní knihovna České republiky v Praze (XIV A 17) | |
Dedikační obraz s vyobrazením abatyše Kunhuty | |
Doba vzniku | 1313–1321 |
Místo vzniku | Praha České království |
Jazyk | latina |
Písař | Beneš, kanovník svatojiřský |
Autor | Kolda z Koldic OP a jiní neznámí |
Objednavatel | Kunhuta Přemyslovna |
Psací látka | pergamen |
Rozsah | 37 fol. |
Formát | 30 x 25 cm |
Obsah | několik obsahově souvisejících traktátů |
Bývalý majitel | klášter svatého Jiří v Praze |
Faksimile |
Popis
První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo dokončeno někdy okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti. Na tvorbě Pasionálu se podílel kanovník Beneš a také významný dominikán a později inkvizitor Kolda z Koldic. Beneš rukopis iluminoval (vymaloval), přičemž jeho práce po umělecké stránce dosahuje kvalit francouzského královského dvora. Ilustrací je celkem šestadvacet, jsou na nich zobrazeny divadelní scény, které se hrály v klášteře sv. Jiří na Velikonoce. Svůj výtvarný doprovod doplnil Beneš i vlastními verši, z nichž čiší nevšední nadání.
Pasionál tvoří soubor pěti duchovních textů a je metaforou o utrpení církve. První text je Podobenství o nepřemoženém rytíři z roku 1312 (autorem je Kolda) a o rok později byl iluminován. Rytířem je zde Ježíš Kristus a Panna či nevěsta Kristova symbolizuje lidskou duši. Nevěsta a Kristus splynou v jedno, což Beneš ztvárnil splynutím jejich svatozáří.
Následují dvě středověké velikonoční básně o Panně Marii a skladba O nebeských příbytcích (jistým autorem je opět Kolda, který ji napsal roku 1314). Poslední dva texty jsou Pašijové kázání papeže Lva a Pláč Máří Magdaleny a vznikly zřejmě až po roce 1321, tedy po Kunhutině smrti.
Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel – had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.
V knize je vložen dvoulist, kde je abatyše Kunhuta zobrazena jako princezna (korunována dvěma anděly) a jako nevěsta Kristova. Její podobizna je ovšem rozmazaná, snad byla slíbána coby vzácná relikvie.
Odkazy
Reference
- KUBÍK, Viktor. K proměnám významu benediktinských skriptorií v latinské Evropě a u nás (600-1300). In: Ora et labora: vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu. Praha: Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013. ISBN 978-80-7422-246-7. S. 117.
Literatura
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 787.
- TOUSSAINT, Gia. Das Passional der Kunigunde von Böhmen. Bildrhetorik und Spiritualität. Paderborn: Schöningh, 2003. 230 s. ISBN 9783506791627.
- URBÁNKOVÁ, Emma; STEJSKAL, Karel. Pasionál Přemyslovny Kunhuty: Passionale Abbatissae Cunegundis. Praha: Odeon, 1975. 238 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pasionál abatyše Kunhuty na Wikimedia Commons
- List z Pasionálu abatyše Kunhuty
- Vyobrazení Kunhuty Přemyslovny v Pasionálu
- Splynutí svatozáří z Podobenství o nepřemoženém rytíři
- Více o Kunhutě Přemyslovně a Pasionálu
- Digitalizovaný Pasionál abatyše Kunhuty: Textus de Christi passione