Parukářka (usedlost)

Parukářka je bývalá viniční a hospodářská usedlost v Praze 3-Žižkově. Stála mezi ulicemi Jeseniova a V Kapslovně ve východní části vrchu svatého Kříže.[1] Po usedlosti je pojmenována část parku na vrchu svatého Kříže a také protiatomový kryt v jeho podzemí.

Parukářka
Usedlost Parukářka po přestavbě
Základní informace
Přestavba1870
Poloha
AdresaPod Parukářkou 4, původní č.p. 39, Praha 3 - Žižkov, Česko Česko
Souřadnice50°5′12″ s. š., 14°27′46,9″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Vinice zde byla vysazena v 15. století a nesla název Hejtmánka. Od roku 1804 v její usedlosti sídlila výrobna paruk provozovatele Jana Hrabánka. Zahrady usedlosti byly na západní straně ohraničeny vysokou zdí, která je oddělovala od sousedního vrchu svatého Kříže. Zeď se táhla od severu k jihu středem kopce. Roku 1825 usedlost vlastnil Leopold Tietz. V té době zde v severozápadním cípu zahrady o velikosti 6 strychů stálo obytné stavení na obdélném půdorysu, ke kterému přiléhaly stáje.[2]

Kapslovna

kancelářská budova bývalé kapslovny

Roku 1825 obchodník Pierre Daniel Louis Sellier (1790-1870) a chemik Nicolaus Bellot (1797-1880) koupili od Tietze usedlost s pozemky za 2600 zlatých a založili Továrnu na střelné zápalky a náboje Sellier & Bellot. V ní vyráběli roznětky do palných zbraní, takzvané kapsle.[3][4] Zpočátku se jednalo o zápalky pro lovecké náboje, později o zápalky pro náboje pěchotní a dělostřelecké.

Louis Sellier zemřel roku 1870 a jeho podíl dědicové spolu s Jeanem Bellotem prodali roku 1872 pražskému podnikateli Martinu Hálovi, který firmu převedl na akciovou společnost.[5]

V 70. letech zde vystavěla stavební firma c. k. dvorního stavitele a architekta Alfonse Wertmüllera těžké betonové bezpečnostní skladiště a řadu dalších staveb, z bezpečnostních důvodů od sebe oddělených vysokými náspy.[3]

Roku 1913 byla postavena hlavní výrobní budova ve stylu geometrizující moderny a roku 1917 architektonicky nejcennější stavba areálu – úřední budova čp. 2767, která vznikla podle plánů žižkovského stavebního podnikatele Zdeňka Friče. Betonová konstrukce této budovy je kombinovaná s režným zdivem a její první podlaží oboustranně osvětlují rozměrná ateliérová okna.[3]

Ládování kapslí bylo nebezpečné. V ládovnách zapuštěných do bunkrů a od sebe oddělených silnou zdí pracoval vždy jen jeden člověk, a to pouze za denního světla. Nasypával lžičkou do zapalovadel bílý střelný prach a nesměly se mu při tom potit ruce. Roku 1832 utrpěl sám Bellot úraz a oslepl, když se mu při výbuchu roztříštily brýle a poranily oči.

V letech 1935-1936 firma z bezpečnostních důvodů přesídlila do Vlašimi, protože okolí továrny bylo v té době již zastavěno obytnými domy. Roku 1945 byla znárodněna a později začleněna pod brněnskou zbrojovku.[6]

Po roce 1936

Po přestěhování výrobny do Vlašimi zůstalo na Žižkově pouze Generální ředitelství firmy. Během 2. světové války zde nacisté pokračovali ve výrobě střeliva, po skončení války byl areál znárodněn. V továrně nějaký čas sídlila opravna a montovna motocyklů OGAR a JAWA, později se v ní opravovaly také automobily, převážně Wartburgy. Poté ji získala Mototechna, která zde měla sklady. Stavby ale nebyly udržovány a chátraly.[7]

Po roce 1989

Dům čp. 39 byl zrenovován a je v něm provozována restaurace V Kapslovně. V bývalé administrativní a dílenské budově sídlí vysoká škola. V jižní části původní zahrady se nachází Klub biatlonu a střelnice Kapslovna. Pozemky při Jeseniově ulici byly zastavěny rezidenčními obytnými domy.

Kromě administrativní a dílenské budovy se dochoval ještě komín, dvě přízemní budovy při bývalém vstupu do továrny a částečně zdivo hlavní tovární budovy, které posloužilo při přestavbě na obytný dům.[8]

Odkazy

Reference

  1. Císařské povinné otisky map stabilního katastru. CPO evid. č. 3498-1, mapový list č. III. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné z WWW Archivováno 20. 3. 2017 na Wayback Machine.
  2. František Holec, Miloslav Mikota: Žižkovská kapslovna. In: Pražský sborník vlastivědný. Praha: Orbis, 1962-1963. S. 40 - 53.
  3. BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické. 2007. Kapitola: 5. Karlín, Žižkov. S. 120, č. 151.
  4. Město Praha. Odbor památkové péče: Žižkov. Fotografie. [cit. 2017-04-24] Dostupné z WWW.
  5. Petr Vykoukal: Sellier & Bellot aneb dva Francouzi v kapslovně. In: Peníze.cz. 26.07.2006. [cit. 2017-04-15]. Dostupné z WWW.
  6. Sellier a Bellot: Historie. sellier-bellot.cz [cit. 2017-04-24] Dostupné z WWW Archivováno 27. 4. 2017 na Wayback Machine.
  7. Praha 3 křížem krážem. Vyd. 1. Praha: Milpo media, 2008. 175 s. Knihy o Praze; sv. 46. ISBN 978-80-87040-12-6. S. 156 – 157.
  8. Beran, Lukáš a Valchářová, Vladislava. Industriál Prahy 3: průmyslová architektura a technické stavby: průvodce. V Praze: České vysoké učení technické, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, ©2009. 47 s. ISBN 978-80-01-04386-8. S. 18 - 21.

Literatura

  • DVOŘÁK, Tomáš a kol. Žižkov: svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 139 s. ISBN 978-80-85394-90-0. S. 82 – 83.
  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 217 – 219.
  • MVDr. Bronislava Svejkovská: Z historie Žižkova. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. XVII. ročník, č. 56. Kapitola 6: Nejstarší a nejznámější usedlosti. S. 12 – 15. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.