Parodontitida

Parodontóza je označení pro chronické onemocnění parodontu. V řadě příznaků je parodontóza podobná parodontitidě, v klinickém nálezu však chybí zánět. Podobně jako u parodontitidy se tvoří pravé parodontální choboty, viklavost a dochází k putování zubů, ale nevyskytuje se zde zánětlivá exsudace. Chrup přitom bývá čistý, chybějí většinou i zevní dráždivé příčiny. Nezánětlivý charakter a ústup tkání připomínají atrofii parodontu, kde však nejsou přítomny parodontální choboty a zuby zůstávají in situ.[1]

Slovo je složeno z řecké předpony para a buď z latinského „dens“ (zub) nebo z řeckého „odous“ („genitiv odontus“, zub). V minulosti byla běžnější řeckolatinská podoba slova paradentóza, dnes se v odborném užití upřednostňuje řecká, odvozená přímo z názvu orgánu, parodontu[2].

Jedná se o bakteriální zánět podpůrných tkání zubu – odborně parodontu, kterému často předchází zánět dásní (gingivitida). Nejprve začíná krvácením z dásní, později se tvoří parodontální choboty,obnažují se zubní krčky, dásně ustupují, zuby mění své umístění (rozestup a výklon), viklají se, dásně někdy bolí a otékají. Organismus reaguje na tuto infekci vytvářením látek způsobujících destrukci vaziva přiléhajícího k zubu a rozkladem kostěného lůžka zubu. Následkem tohoto stavu je postupné uvolňování zubů, které může vyústit až v jejich ztrátu. Nebezpečí parodontitidy spočívá v tom, že její průběh bývá obvykle bezbolestný a počátek výraznější bolesti již signalizuje vznik abscesu.[3]

Parodontitida se vyskytuje především ve středním a vyšším věku. U kuřáků je tento stav 4–7krát častější než u nekuřáků. Kouření navíc snižuje obranyschopnost organismu proti bakteriím. Na rozdíl od zánětu dásní – gingivitidy, způsobuje parodontitida trvalé poškození, pouze v některých méně závažných případech je možná regenerace porušeného vaziva. Správná léčba a důsledná hygiena dutiny ústní může však v jakémkoliv stádiu onemocnění zlepšit zdraví dásní a zabránit tak přechodu onemocnění do pokročilejšího stádia.

Parodontitida se projevuje především ustupujícími dásněmi, jejich krvácením a zápachem z úst. V pokročilém stádiu se již zuby viklají a uvolňují následkem porušeného vaziva v okolí zubu, konečným stádiem je jejich ztráta. Mnoho lidí však žádné příznaky nezaznamená. Zubní lékař onemocnění odhalí pečlivým vyšetřením dásní speciální sondou nebo provede rentgenový snímek, na kterém je patrný úbytek kosti zubního lůžka.[4]

Léčbou parodontitidy se zabývá obor zvaný paradontologie. Ta usiluje o zachování a léčbu tkání zajišťujících zakotvení zubu.

Existují tři stádia závažnosti parodontitidy:

1. Mírné stádium – léčba spočívá ve speciální technice čištění zubů a v odstraňování plaku a zubního kamene usazeného na povrchu korunky zubu a mírně pod úrovní dásně. Na takto ošetřeném povrchu zubů bakterie prakticky nemají šanci ulpívat.
2. Střední stádium – vyžaduje odstranění naddásňového a poddásňového zubního kamene. Lékař v případě nutnosti rozhodne o chirurgické léčbě, která zahrnuje obnovení tvaru dásně nebo se přikloní k regenerační metodě obnovení ztráty kosti.
3. Kritické stádium – chirurgická léčba a mnohdy i ztráta zubů je nevyhnutelná.[5]

• Stádia parodontitidy
• 
  Zdravá dáseň
• 
  Mírné
• 
  Střední
• 
  Kritické

Zabránit vzniku parodontitidy nebo ji v raném stádiu léčit je možné pouze pravidelnou a správnou technikou ústní hygieny. Léčba se provádí pomocí léčiv jako jsou speciální zubní pasty, ústní vody nebo masážní roztoky. Profesionální ústní hygienu v ordinaci zubního lékaře nebo u dentální hygienistky je vhodné podstoupit každých 6 měsíců.

• Paradontologie
• Onemocnění chrupu
• Stomatologie
• Chrup
• Zánět ozubice

• Slovníkové heslo paradontóza ve Wikislovníku

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.