Panzerkampfwagen V Panther

Výroba Pantherů

Jeho vývoj začal v důsledku zkušeností německé armády na východní frontě. Tam německé tanky narazily na sovětské střední tanky T-34 a těžší KV-1, které německé „Panzery“ v mnoha ohledech převyšovaly. Ani později nasazený Pz IVF s dlouhým kanónem si v boji s protivníky nemohl být jistý vítězstvím. Německé tanky byly v porovnání se sovětskou technikou slabě pancéřované a pancéřové plechy byly skoro kolmé, což velmi snižovalo jejich balistickou odolnost.

Vývojem nového středního tanku byla pověřena firma MAN v čele s hlavním konstruktérem Ing. Paulem Wiebickim. Ta už 17 týdnů po začátku práce na projektu vyrobila 3. února 1942 první prototyp tanku Panther. Trup a věž měly svařovanou konstrukci z ocelových plátů. Věž s šestiúhelníkovým půdorysem byla umístěna v blízkosti těžiště, otáčela se spolu se sedadly posádky, buď hydraulicky, nebo v případě selhání ručně. V zadní části pancéřování věže byl kruhový únikový otvor. Na vrchu byly umístěny periskopy, ventilátor a velitelská věžička. Čelo věže mělo sílu 80 až 110 mm, boky 45 mm. Čelní trup byl chráněn pancéřováním 60 až 80 mm silným, jehož účinnost zvyšovalo sklonění pod úhlem 35° od vertikály. Boční a zadní stěny korby nesly 40–50 mm pancíře. Dno korby a vrch věže měly sílu 16 mm. Podvozek se skládal z osmi pojezdových kol, z napínacího a hnacího kola v dvou řadách. Pásy se skládaly z 86 článků a jejich šířka byla 660 mm. Tank byl kvalitně odpružený a na tu dobu poskytoval velký komfort. Výzbroj tvořil 75mm kanón 7,5 cm KwK 42 L/70 vybavený úsťovou brzdou a dva kulomety MG 34. Prvních 250 kusů tanku Panther bylo poháněno dvanáctiválcovým benzínovým motorem Maybach HL 210 P30 (stejný se používal například i pro tanky Tiger) s výkonem 475 kW (650 koní) při 3000 ot/min a měl tři jednoduché vzduchové filtry. Od května 1943 však byly Panthery osazovány dvanáctiválcem Maybach HL 230 P30 o obsahu 23,1 litru, který již disponoval silou 515 kW (700 koní). Kvůli úspoře materiálu, byl blok motoru vyráběný v HL 210 z hliníku nahrazen litinovým blokem. Pro zlepšení odstraňování prachových nečistot byly použity dva vícestupňové "cyklónové" vzduchové filtry. Navzdory kvalitě konstrukce pohonné jednotky musel být díky použití benzínu nízké kvality výkon motoru snížen. S nádrží o kapacitě 730 litrů paliva byl dojezd tanku 200 km na pevných komunikacích a pouhých 120 km v terénu.

Zkoušky prototypu se realizovaly na zkušebním polygonu Berka v durynském Eisenachu. Už v červnu 1942 vydal ministr hospodářství Třetí říše Albert Speer pokyn k výrobě 250kusové série v závodech Man, Daimler-Benz, Henschel a MNH. První sériové stroje k útvarům přišly v lednu 1943.

Sériově vyráběné

Vyřazený Panther v Kolíně

• Panther D1
• Panther D2
• Panther A
• Panther G

Ukořistěný Panther G ve výzbroji tankové čety Wacek praporu Zośka Zemské armády, použitý mimo jiné při vysvobození 348 Židů z Koncentračního tábora Gęsiówka

V polovině roku 1943 sloužilo v německých jednotkách asi 340 Pantherů. Ty byly poprvé nasazeny v bitvě u Kurska, ovšem stalo se tak příliš brzy, bez řádného odzkoušení a odstranění dětských nedostatků, takže jejich výkon zůstal daleko za očekáváním. Mnoho strojů odpadlo pro technické obtíže (v průběhu několika dnů bylo ztraceno 150 tanků). Společně s T-34 a po doladění některých obtíži se Panther stal jedním z nejlepších strojů války, ovšem německý průmysl jich nebyl schopen vyprodukovat dostatečné množství. Od druhé poloviny roku 1943 se Panthery začaly skutečně osvědčovat. Například divize SS Das Reich v září 1943 během dvou dnů zničila za pomoci Pantherů 40 sovětských T-34 a KV-1. Tankový pluk Bäke v lednu 1944 v pětidenním boji v “kapse Balabonovka” zničil 267 tanků, při ztrátě jednoho tanku Tiger a 4 Pantherů.[1] Na západní frontě byla nadřazenost Pantherů ještě výraznější. Po válce je určitou dobu používalo Československo, Maďarsko i Francie.[2]