Panna Marie Bolestná z Chebu

Socha z lipového dřeva 140,5 × 38,5 × 28,5 cm, vzadu vyhloubená, se zbytky původního křídového podkladu a polychromie. Poškozen podstavec a lemy roucha. Restaurováno poprvé r. 1961, později sochu restauroval J. Tesař (1972, 1974), F. Hodonský a B. Jetelová (1986–1987) a J. Živný (1986, 1994). Inv. č. P 32.

Vertikálně orientovaná štíhlá socha byla zřejmě součástí sousoší Kalvárie. Z kompaktního a sevřeného bloku vystupují pouze sepjaté ruce, které na prsou přidržují cípy pláště. Pod lokty je drapérie nařasena do mělkých ostrých záhybů ve tvaru V, které nenarušují kompaktnost bloku. Vpředu plášť splývá v dlouhých vertikálních záhybech a lehce naznačuje koleno pravé volné nohy. Okraj pláště je ohrnut na rubovou stranu kolem sepjatých rukou a v dlouhých ostře zakončených záhybech vpředu. Oválná tvář má široce odsazené oči mandlovitého tvaru a sevřené výrazné rty, které dávají Marii zasmušilý výraz. Rouška pokrývající hlavu spadá přes ramena do úrovně prsou.[1]

Socha vychází z tradice ulmského sochařství a je blízká okruhu Michela Erharta a jeho syna Gregora (např. Truchlící Panna Marie v nástavci oltáře v Blaubern).[2] Švábský vliv se projevil i v sochařství v sousedním Bavorsku, rakouském Podunají a Francích, odkud mohl být díky vzájemným vazbám přenesen do Čech. Převzatý „styl dlouhých linií“ charakterizuje štíhlý válcovitý objem, potlačení tělesných tvarů a specifický „plechový“ systém záhybů drapérie. Podobná je také typika ženských tváří. V prostředí západních Čech se tento styl dochoval u několika soch, vytvořených mezi 60.–80. lety 15. století, např. u madon z Plané a Lokte. Nejstarší sochou z tohoto souboru je Panna Marie Bolestná ve sbírce Národní galerie v Praze, která pochází z Chebska a reflektuje i dílo Mistra Ukřižování z kostela sv. Bartoloměje v Plzni.[1]

Oproti Madoně z Plané představuje chebská Marie Bolestná mnohem pokročilejší kompoziční řešení. Blok postavy je plnější a záhyby drapérie jsou redukovány na ostré lomy po stranách, aniž by narušovaly jádro sochy. Mírné zúžení obrysu směrem dolů zvýrazňuje zaoblenost a vyklenutí objemu.[2]

• Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
• Marion Tietz-Strödel, Die Plastik in Eger von den frühen Gotik bis zur Renaissance, in: Lorenz Schreiner (ed.), Kunst in Eger. Stadt und Land, Wien, München 1992, s. 27
• Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975