Pancho Gonzales

Ricardo Alonso "Pancho" González (9. května 1928, Los Angeles – 3. července 1995, Las Vegas) byl americký tenista mexického původu. Osm let byl světovým hráčem č. 1. (1952, 1954-1960). Dvakrát vyhrál US Open (1948, 1949), osmkrát americké profesionální mistrovství, U.S. Pro Tennis Championships (1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958, 1959, 1961) a čtyřikrát britský profesionální šampionát, Wembley Championships (1950, 1951, 1952, 1956). Do roku 1949 hrával na amatérských turnajích, poté na profesionálních. Jeho zápas s Charlie Pasarellem z roku 1969 (112 her) je nejdelším v historii Wimbledonu.[1] V roce 1968 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.[2]

Pancho Gonzales
Rodné jménoRicardo Alonso González
Narození9. května 1928
Los Angeles
Úmrtí3. července 1995 (ve věku 67 let)
Las Vegas
Příčina úmrtíkarcinom žaludku
Místo pohřbeníPalm Memorial Park Cemetery
Povolánítenista a tenisový trenér
OceněníMezinárodní tenisová síň slávy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pancho Gonzales na anglické Wikipedii.

  1. GRAY, David. Pancho wins the longest match. The Guardian. 1969-06-26. Dostupné online [cit. 2017-03-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  2. Richard “Pancho” Gonzales. International Tennis Hall of Fame [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.