Palác pánů z Hradce

Palác vznikl v 50. letech 16. století přestavbou dvou gotických domů a dnešní vrcholně renesanční podobu získal po roce 1558, kdy ho získal Jáchym z Hradce. Mezi lety 1563–1596 byl palác rozšířen a exteriéry i interiéry zásadně upraveny podle plánů Ulrico Aostalliho de Sala. Na výzdobě se podíleli malíři de Mariani, Graffer a Filg a kameník Rattych.[2]

Roku 1602 palác palác koupil Jáchymův zeť Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka; v 80. letech 17. století vystavěli Slavatové raně barokní vyhlídkovou věž. Po vymření Slavatů roku 1693 palác získal roku 1701 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat. V roce 1768 objekt získali Thunové, kteří jej spojili se svým palácem v Nerudově ulici. Mezi lety 1911–1924 v paláci žil malíř Alfons Mucha.

V roce 1924 koupila celý komplex italská vláda pro své velvyslanectví.

Palác pánů z Hradce je stavebně starší, severní částí palácového komplexu. Je přístupný od zámeckých schodů visutým uzavřeným můstkem. Stavebně novější, jižní částí komplexu je Kolovratský palác, přístupný z Nerudovy ulice. Obě části jsou propojeny nižšími barokními spojovacími křídly. Celý komplex je podrobněji popsán společně.

Samotný palác pánů z Hradce má severní uliční fasádu renesanční, částečně pokrytou sgrafitovou rustikou a rozdělenou do tří částí, které se liší šířkou a počtem os, a také typem vysokých štítů. Ve střední části jsou na nejmohutnějším štítu dvě desky: v horní desce jsou erby pánů z Hradce a rodu Ursini, v dolní erby Viléma Slavaty a jeho ženy Lucie Otylie z Hradce. Můstek spojující přízemí paláce se zámeckými schody má kamenný raně barokní portálek se slavatovským znakem a datací 1678. Palác má dva dvory s renesančními vnitřními fasádami, fasáda jižního křídla obrácená ke Kolovratskému paláci je klasicistní. Vyhlídková věž nad středem tohoto jižního křídla má fasádu barokní.