PZL P.7

PZL P.7 byl polský stíhací letoun užívaný počátkem druhé světové války po přepadení Polska. První prototyp PZL P-7/I vzlétl v říjnu 1930 osazený výškovým hvězdicovým devítiválcem Bristol Jupiter VII-F s kompresorem o maximálním výkonu 388 kW následovaný druhým prototypem PZL P-7/II v březnu 1931.

PZL P.7
Určení	stíhací letoun
Výrobce	PZL (Státní letecký průmysl)
Šéfkonstruktér	ing. Zygmunt Puławski
První let	říjen 1930
Zařazeno	1932
Uživatel	Polské letectvo Rumunské letectvo, Luftwaffe
Varianty	PZL P-7/I první prototyp,PZL P-7/II druhý prototyp,PZL P-7a série
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po vojskových zkouškách prototypů a řadě úprav se roku 1932 rozběhla sériová výroba PZL P-7A ve třech výrobních blocích s celkovou produkcí 149 strojů. Jako první je do výzbroje zařadila Eskadra 111 „Kosciuszkowska“ 1. leteckého pluku ve Varšavě, poté následovaly stíhací eskadry 2., 3. a 4. leteckého pluku. Počátkem roku 1935 byly postupně vyřazovány z bojových jednotek ke školním a výcvikovým letkám či do skladů záloh. K 1. září 1939 se však nacházelo ještě 106 strojů ve službě. V této době však už se jednalo o beznadějně zastaralý typ, který měl proti moderním německým stíhačkám minimální šance. Nezávisle na armádním letectvu vznikla ve Vyšší škole pilotáže v Dęblině improvizovaná „Grupa Deblińska“ s letouny P-7A, složená z pilotů instruktorů. U této jednotky operoval i jeden z pozdějších velitelů polské 303. perutě RAF a druhý nejúspěšnější polský pilot v RAF, Witold Urbanowicz.

Byl používán v Rumunsku, kam po zhroucení polské obrany přeletělo 17. září 1939 10 těchto strojů a jako kořistní používala tyto letouny i Luftwaffe.