Přepěťová ochrana

Využívají nelineárních V-A charakteristik, kdy se součástka začne rychle otevírat, jsou trvale připojeny ke spotřebiči. V oblasti mn (malého napětí, řádově jednotky voltů) se využívá závěrného směru Zenerových diod. Pro střídavé obvody se musí zapojit dvě Zenerovy diody antisériově. Pro větší nároky se používají transily a napěťově závislé odpory – varistory.

Vytvářejí po průrazu dielektrika přechodné zemní zkratové spojení, samy však nejsou schopny vzniklý oblouk zhasnout (pojistky). Používají se jako pomocné svodiče u vn (vysoko napěťových) průchodek a izolátorů, mají ale velký rozptyl zapalovacích napětí.

Podobně jako u jiskřiště vznikne oblouk v nejužším místě, vlivem ohřevu vzduchu a silovými účinky vlastního magnetického pole je oblouk vytlačován vzhůru a na koncích růžků pak uhasne. Používá se pro ochranu trakčních vedení a úsečníků.

Obsahuje zapalovací a hlavní jiskřiště. Elektrický oblouk hlavního jiskřiště rozkládá izolační materiál trubice za vzniku plynů o vysokém tlaku, který zháší oblouk, plameny však šlehají až několik metrů.

Obsahuje sériově zařazená jiskřiště s odporovými bloky (varistory), přepětí svede do země, při poklesu U varistory zvětší svůj odpor a oblouk jiskřiště zhasne. Zejména pro velmi vysoká napětí.

Při vysokém napětí vytvoří trvalý zemní zkrat, proud nevypíná.

Jedná se o tzv. hrubou ochranu – svodič bleskového proudu. Přepěťová ochrana musí být konstruována tak, aby odvedla impulsní proud 50kA.

Střední třída ochrany – svodič přepětí. Přepěťová ochrana musí být konstruována tak, aby odvedla impulsní proud 15kA opakovaně a 40kA jednorázově.

Jemná ochrana, která se nejčastěji instaluje do okruhů s citlivými zařízeními jako jsou počítače a další výpočetní technika.

Bleskojistka, alias GDT (gas discharge tube) Součástka má obvykle formu keramického válečku se dvěma, nebo třemi vývody. Uvnitř je jedno, nebo dvě jiskřiště a u typů pro malá napětí často i radioaktivní zářič, aby mohlo být garantovatelné tak malé zapalovací napětí (desítky V). Výhodou bleskojistek je, že vydrží velký proud, obvykle stovky A až 1,5 kA, nevýhodou poměrně velký rozptyl zapalovacího napětí a při vyšším napájecím napětí (stovky V) je nutné, by nějaký další prvek vypnul proud a tím zhasl výboj.[2]

Varistor, alias VDR (voltage dependent resistor), konstrukčně připomíná velký keramický kondenzátor. Místo dielektrika má ale materiál, který začne být od určitého napětí vodivý. Vyrábí se pro napětí v řádu jednotek až stovek V. Kromě napětí výrobci obvykle uvádějí maximální energii, kterou je varistor schopen nedestruktivně absorbovat. Bývá v řádu jednotlivých J až desítek J. Při jejím překročení se mohou parametry změnit, při ještě větším nastane trvalý zkrat. Někdy bývá rozlišena energie opakovatelná a neopakovatelná.[3]

Transil, alias TVS dioda, je zenerova dioda, u které výrobce garantuje, že přežije impulzní zátěž, která při omezení přepětí nastává. Vyrábí se v jednosměrném a obousměrném provedení, které obsahuje dvě antisériově zapojené ZD. Označení jednosměrných obvykle končí A, obousměrných CA. Výrobci obvykle uvádějí napětí a impulzní výkon, který bývá typicky v řádu stovek W. Tyto hodnoty jsou často součástí názvu daného typu. Např. P6KE15CA je obousměrný transil na 15 V s max. imp. výkonem 600 W. Okolo 15 V začíná být vodivý (1 mA). Při překročení max. výkonu, nebo přehřátím trvalým menším výkonem, dojde k trvalému zkratu. Nejčastější závadou externích pevných disků je právě zkratovaný transil v důsledku připojení na adaptér s vyšším napětím. Oproti varistoru přežije transil menší zátěž, ale má přesněji definovaná napětí.[4]

Trisil je TVS součástka připomínající diak. Po překročení určitého napětí dojde k tvrdému sepnutí a začne se chovat jako sepnutý triak. K rozpojení je nutné, aby vnější příčina přerušila proud.[5]

• Pojistky
• Průrazka
• Bleskojistka
• Varistor
• Transil
• Trisil

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Přepěťová ochrana na Wikimedia Commons
• Odkaz na soubor článků v odborném časopise