Přístav v Dili

Nákladní loď Antung v přístavu Dili

Přístup do přístavu je úzkým průchodem dvěma útesy, které jsou označeny majáky. Existuje však varování před vstupem do zátoky v noci, protože v zátoce jsou neoznačené vraky. Mezi listopadem a koncem března jsou lodě v přístavu vystaveny severozápadnímu větru.[1][3]

Betonové molo je 220 metrů dlouhé[1] (jiný zdroj uvádí: 280 metrů)[2] a 20 metrů široké. Lodě, které zde chtějí kotvit, mohou mít délku maximálně 140 metrů a maximální hloubka ponoru je 7,2 metru.[1] Místo na nábřeží mají současně maximálně tři lodě.[2] K dispozici je také betonová rampa pro překládání z trajektu na vozidla, dále kontejnerový dvůr s kapacitou pro tisíc kontejnerů, hlavní přístavní budova, překladiště, pět skladů a administrativní budova.[1][2]

Jachty kotví buď na levoboku na nábřeží, nebo v zátoce.[3]

V současnosti se staví nový přístav v zálivu Tibar, dále na západ.

Pohled na přístav

Přístav byl již v provozu v portugalských koloniálních dobách.

Během občanské války ve Východním Timoru v roce 1975 obě strany obsadily přístav. Portugalská vláda odtud opustila koloniální hlavní město ve směru na pobřežní ostrov Atauro. Dne 7. prosince 1975 přistály v Dili indonéské jednotky. Po dobytí města odvezli Indonésané Číňany, členy FRETILINU a další vězně do oblasti přístavu, zastřelili je a jejich těla vhodili do moře. Mezi oběťmi byli také bojovnice za práva žen Rosa Bonaparte, její bratr Bernardino Bonaparte Soares, Isabel Lobato (manželka předsedy vlády Nicolause dos Reise Lobaty) a Roger East, poslední zahraniční reportér v Dili. Svědci hovoří o desítkách těl. Celkový počet osob popravených v loděnici se odhaduje na 150 osob.[4][5][6][7][8]