Přádelna Karla Bienerta

Přádelna Karla Bienerta je bývalý průmyslový podnik v Bílém Potoce, obci na severu České republiky (ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje). Továrnu na výrobu příze nechal u soutoku Smědé s Hájeným potokem roku 1852 vybudovat Ignaz Lange. Zájezdní hostinec, jenž s továrnou sousedil, přestavěl na kanceláře a na byty pro nové zaměstnance. V roce 1860 koupili závod bratři Cordellovi.[1] Od nich ji roku 1882 odkoupil liberecký podnikatel Karl Bienert junior, v té době majitel společnosti Karl Bienert & Sohn.[2] Podle jiných zdrojů však ještě bratři Cordellovi roku 1884 v továrně vyměnili pohon z vodního kola na parní pocházející z kotle od společnosti Ringhoffer.[1]

Přádelna Karla Bienerta
Areál továrny (2012)
Poloha
Adresa	Bílý Potok, Česko Česko
Souřadnice	50°52′27,12″ s. š., 15°13′6,24″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	104326 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Následně Bienert továrnu přestavěl podle plánů stavitele Josefa Niessera,[2] které zpracoval roku 1882.[3] Během roku 1902 proběhla modernizace zařízení továrny,[3] aby se v ní dala zpracovávat česaná a vigoňová příze.[2] Továrnu však postihl požár, který ji srovnal se zemí. K tomuto neštěstí mělo dojít během jara[1] roku 1903,[3] avšak dle jiných pramenů mělo hořet o přibližně deset let později, a sice v noci z 5. na 6. února 1913.[2] Příčinou požáru byla velká vznětlivost a výbušnost prachu ze spřádané bavlny a také nedostatečný systém protipožárního zabezpečení, který disponoval pouze kbelíky na vodu a pískem.[1] Neštěstí si vyžádalo životy pěti dělníků a na jejich počest je před továrnou vysazeno pět tújí.[4] Některé zdroje uvádějí, že se Bienert stal majitelem továrny až po tomto požáru.[1] Poté měl továrnu obnovit tak, že v roce 1907 již opět pracovala.[1] Dle ještě jiných zdrojů měl Bienert továrnu získat až v roce 1913.[4]

Roku 1913 proběhla výstavba nových továrních objektů, a to podle návrhu Heinricha Ziegera z června toho roku.[2][3][4] Ten navrhl čtyřpodlažní přádelnu o skeletové železobetonové konstrukci dvakrát osm polí (každé o rozměrech 4,08 na 7,15 metru).[3] Při její jižní stěně naplánoval turbínovou halu, na západní straně strojovnu s kotelnou a u severní stěny přádelny schodišťovou věž s vodní nádrží. V samostatných objektech se pak ještě nachází sklady (ty jsou situovány severně od přádelny) a trhárna, jež se nachází od přádelny východním směrem. Součástí nově budované továrny se stal parní kotel firmy Breitfeld–Daněk, jenž byl roku 1926 doplněn dvojicí Francisových turbín značky Voith.[3] Parní kotel některé prameny datují do roku 1907.[1][4]

Karlu Bienertovi patřil zdejší podnik až do třicátých let 20. století. Tehdy muselo vlivem hospodářské krize dojít k zastavení provozu.[1][3][4] Počínaje podzimem 1942 však v továrně pracovalo více než šedesát ruských a běloruských válečných zajatců. Když válka skončila, zdejší Němci v rámci odsunu odešli a na jejich místa přicházeli lidé z československého vnitrozemí. Na podnik byla uvalena národní správa.[1] Po roce 1948 se přádelna stala součástí národního podniku Fryba a posléze Bytex,[2][3] který zde vyráběl kobercovou přízi.[1] Mezi roky 1990 a 2001 působila v areálu továrny chrastavská[1] akciová společnost Mykana.[2][3][4] Ta se ale dostala do hospodářských obtíží, vyhlásila celozávodní dovolenou, během které byl na Mykanu vyhlášen konkurz.[4] Od roku 2002 je majitelem továrny Pavel Šercl, který v ní provozuje specializovanou dílnu, v níž provádí opravy historické techniky.[1][2][3] V areálu též majitel ve spolupráci s pražským Vojenským historickým ústavem zřídil Jizerskohorské technické muzeum, jež vystavuje letecké motory.[5]

Od 28. dubna 2011 je areál kulturní památkou České republiky.[6]