Pýthia

Pýthia (latinsky Pythia) byla věštkyně v Apollónově chrámu v Delfách, známé z mýtů i z historie. Pýthia byla Apollónovou věštící kněžkou, v delfské věštírně byla nejproslulejší a nejžádanější, a to nejen v dobách mytických, ale i historických. Věštírna ležela na úbočí hory Parnasu, v její blízkosti přebývaly Múzy.

Pýthia
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Umělecké ztvárnění Pýthie sedící na trojnožce; z pukliny pod ní stoupají výpary, které jí měly pomoci k viděním (John Collier: Priestess of Delphi (1891))

O přesném průběhu věštby toho není příliš mnoho známo. Pýthia měla sedávat na vyvýšené trojnožce, a podle jedné z verzí vystupovaly ze skalní pukliny omamné výpary a Pýthia mumlavě pronášela výroky, jejichž smysl byl jen málokdy jednoznačný. Slova, která v extázi vyrážela, vyjadřovali přítomní kněží potom ve verších, zpravidla v mnohoznačných sděleních. Kladly se jí otázky z politiky a zákonodárství, kultu a mravů, ale i otázky týkající se osobního osudu.

Služby věštkyně byly placeny zlatem nebo uměleckými díly. Sbor kněží se o výrocích radil i podle lidského rozumu, často však volil taková slova, která umožňovala i protichůdný výklad, čímž byla zaručena věrohodnost či neomylnost výroku. Stávalo se často, že kněží (kteří se prý v předpovědích nemýlili) říkali slova, která si však příchozí vysvětlovali zcela jinak, podle svého přání.

Je známo mnoho předpovědí, která byla vysvětlena nesprávně a přinesla značné škody. Tradují se např. tato:

  • Lýdský král Kroisos se před válečným tažením proti Peršanům tázal na výsledek války. „Překročíš-li řeku Halys, zničíš říši velikou“, pravila Pýthie. Stalo se, sebevědomě překročil řeku, byl však Peršany poražen a zničil tak vlastní říši.
  • Králi Pyrrhovi épeirskému, který se chystal zdolat Římany, věštila: „Lid tvůj římské vojsko překoná!“ Král poté věřil ve své vítězství, ale i přes vojenské úspěchy postup Římanů do jižní Itálie nezastavil.[zdroj?]

Dodnes se říká „mluvit jako Pýthie“ – dvojznačně, dvojsmyslně.[zdroj?]

Literatura

  • Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda).
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
  • Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
  • Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.