Ozvěna

Člověk dokáže rozlišit zvuk vydaný zdrojem od zvuku, který se odrazil, je-li překážka vzdálena od zdroje nejméně 17 metrů. Ucho pak zaznamená prodlevu zhruba 0,1 sekundy nebo větší. Je-li překážka blíž, zvuky splývají a nehovoří se o ozvěně, ale o dozvuku. Nežádoucí dozvuk je znám např. z nádražních hal; lze ho omezit členěním prostor překážkami.[1]

Hladina akustické intenzity ozvěny se měří v decibelech, stejně jako u zvuku. Ozvěna je většinou popisována jako vlna, která má téměř stejnou hlasitost jako vlna vyslaná zdrojem.

Sonar je zařízení na principu radaru, které místo rádiových vln používá zvukové vlny:

• V námořnictví je sonar používán hlavně v ponorkách; tzv. rybářský sonar se nazývá echolot

Další metody využívající sonary:

• Ultrasonografie – využívá se při vyšetřování ultrazvukem v lékařství
• Ultrazvuková defektoskopie – využívá se pro zjištění skrytých vad materiálu

Nežádoucí „ozvěna“ se může vyskytovat v telefonních systémech. Její fyzikální princip je ale jiný, nevzniká odrazem zvuku od překážky. Nejčastěji je důsledkem toho, že mikrofon volaného zachytí zvuk vycházející z reproduktoru. Volající pak slyší při hovoru ve svém reproduktoru vlastní hlas.[2]