Otto Ambros

Otto Ambros (19. květen 1901 – 23. červenec 1990) byl německý chemik a nacistický válečný zločinec, který se mj. angažoval ve vývoji nervových plynů, sarinu a tabunu. Po válce byl v Norimberských procesech odsouzen za zločiny proti lidskosti za užívání otrocké práce vězňů koncentračního-vyhlazovacího tábora Osvětim III-Monowitz.

Otto Ambros
fotografie pořízená během Norimberských procesů
Narození19. května 1901
Weiden in der Oberpfalz
Úmrtí23. července 1990 (ve věku 89 let)
Mannheim
Alma materMnichovská univerzita
Povoláníchemik a inženýr
ZaměstnavatelIG Farben
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Studia

Narodil se v roce 1901 v obci Weiden in der Oberpfalz. Jeho otec byl univerzitní profesor. Maturoval na střední škole v Mnichově, kde poté v roce 1920 pokračoval na univerzitě Ludwiga Maximiliana ve studiu chemie a zemědělství pod Richardem Willstätterem (laurelátem Nobelovy ceny). V roce 1925 studium zakončil doktorátem, o rok později nastoupil do firmy BASF v Ludwigshafenu, ale roce 1930 odjel na rok studia na Dálný východ.

Kariéra
Vězni koncentračního tábora v Monowitzi, 1940.
Továrna IG Farben Monowitz, zhruba 10 km od Osvětimi, ve výstavbě, 1942.

V roce 1926 začal pracovat ve firmě BASF, která později (s dalšími továrnami a firmami) byla sloučena do koncernu IG Farben. V roce 1934 Ambros přešel do IG Farben, kde se již o rok později stal ředitelem továrny v Schkopau. Jeho divize IG Farben vyvíjela chemické zbraně, včetně nervového plynu sarinu (1938) a somanu (1944) a byl poradcem ředitele koncernu, Dr. Carla von Kraucha. Ambros též vedl továrnu v Dyhernfurthu, která vyráběla další nervový plyn – tabun, a v továrny v Gendorfu, která vyráběla yperit (též hořčičný plyn, použitý v 1. světové válce). Dyhernfurthská továrna používala otrockou práci 3 tisíc vězňů koncentračního tábora, jak na stavbu a provoz továrny, ale též jako pokusný materiál. V roce 1944 byl Ambros honorován rytířským válečným křížem za zásluhy. Na začátku 40. let Ambros pracoval na vedoucí pozici v továrny na výrobu gumy IG Buna Werke v komplexu vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, pobočce Monowitz, která pro svou výstavbu a provoz používala vězně koncentračního tábora.

V roce 1946 byl Ambros zadržen americkou armádou a v roce 1948 byl v procesu IG Farben (v rámci Norimberských procesů) odsouzen k 8 letům odnětí svobody ve věznici v Landsbergu, kde si nakonec odseděl polovinu trestu a byl propuštěn na začátku roku 1952.

Po propuštění se stal poradcem společností jako W. R. Grace, Dow Chemical stejně jako Chemical Corps americké armády, ale též poradce kancléři Konrada Adenauera.[1] Krom toho pomáhal společnosti Chemie Grünenthal (později Grünenthal GmbH) ve vývoji thalidomidu.[2][3]

Odkazy

Reference
  1. http://www.wollheim-memorial.de/en/otto_ambros_19011990
  2. https://www.newsweek.com/nazis-and-thalidomide-worst-drug-scandal-all-time-64655
  3. http://ahrp.org/from-the-holocaust-to-thalidomide-a-nazi-legacy/

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.