Turecké osmanské písmo

Turecké osmanské písmo (الفبا elifbâ) byla verze arabského písma používaná v osmanské turečtině za Osmanské říše a v prvních letech turecké republiky až do 1. listopadu 1928, kdy Mustafa Kemal Atatürk zavedl používání latinky.

Osmanský nápis na tabuli jako první v Makedonii během vlády Osmanské říše v této oblasti

Abeceda

Tak jako v arabském písmu má většina písmen čtyři formy: samostatnou, začáteční, středovou a koncovou.

Samostatná Koncová Středová Začáteční Název písmene Dnešní turecký ekvivalent
elifa, e
hemze
beb
pep
tet
ses
cimc
çimç
hah
h
dald
zelz
rer
zez
jej
sins
şınş
sat, sads
ﺿ dat, dadd, z
t
z
ayın', h (nebo vynecháno)
gayıng, ğ
fef
kafk
kefk, g, ğ, n
gef¹ g, ğ
nef, sağır kefn
laml
mimm
nunn
vavv, o, ö, u, ü
heh, e, a
yey, ı, i


Číslovky

Osmanská turečtina také používala číslice používané v arabském světě, odlišné od těch našich „arabských“ číslic. Zde je seznam arabských číslic a jejich název v turečtině.

  • ٠ 0 (sıfır)
  • ۱ 1 (bir)
  • ۲ 2 (iki)
  • ٣ 3 (üç)
  • ٤ 4 (dört)
  • ٥ 5 (beş)
  • ٦ 6 (altı)
  • ٧ 7 (yedi)
  • ٨ 8 (sekiz)
  • ٩ 9 (dokuz)
  • ۱٠ 10 (on)

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.