Oriol Junqueras

Oriol Junqueras i Vies[1] (* 11. dubna 1969, Barcelona) je katalánský publicista, profesor historie a politik, viceprezident Katalánska, zbavený své funkce ústřední vládou Španělské monarchie spolu s ostatními členy katalánské vlády a jejím předsedou Carlesem Puigdemontem dne 27. října 2017, poté co katalánský parlament vyhlásil nezávislou Katalánskou republiku a poté co španělská centrální vláda pod vedením Mariana Rajoye získala souhlas Senátu k omezení katalánské autonomie, a to dle naplnění ústavního článku 155.[2]

Oriol Junqueras i Vies
Oriol Junqueras i Vies
6. vicepresident Katalánska
Ve funkci:
12. ledna 2016  27. října 2017
PanovníkJuan Carlos I.
Filip VI.
PředchůdceNeus Munté
Nástupce-
Ministr hospodářství a financí Katalánska
Ve funkci:
14. ledna 2016  27. října 2017
PředchůdceAndreu Mas-Colell
Nástupce-
starosta Sant Vicenç dels Horts Esquerra Republicana de Catalunya
Ve funkci:
11. červen 2011  23. prosince 2015
Poslanec Parlamentu Katalánska
Ve funkci:
10. listopadu 2016  27. října 2017 (parlament rozpuštěn)
Stranická příslušnost
ČlenstvíJunts pel Sí (koalice) Esquerra Republicana de Catalunya (Katalánská republikánská strana)

Narození11. dubna 1969 (52 let)
Barcelona, Katalánsko
ChoťNeus Bramona (od 2013)
DětiLluc i Joana
PříbuzníNeus Bramona
SídloBarcelona
Alma materUniversitat Autònoma de Barcelona Facultat de Lietres
Profesepolitik, historik, vysokoškolský učitel, spisovatel a scenárista
Náboženstvíkatolicismus
Podpis
Webová stránkaOficiální webová stránka Oriola Junquerase
CommonsOriol Junqueras i Vies
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Oriol Junqueras se narodil v Barceloně, obci Sant Andreu del Palomar v rodině zdravotní sestry a vědce, zabývajícího se mořskou faunou. Po nedokončených studiích ekonomie na Universitat de Barcelona vystudoval moderní historii a ekonomii na Autonomní univerzitě v Barceloně (UAB). Od počátku 90. let se soustředil na trendy v ekonomii západního Středomoří, roku 2002 obhájil na podobné téma i doktorskou práci[3].

Politická dráha

Po absolutoriu krátce působil jako lektor a asistent na mateřské univerzitě. Poté pracoval v mediích, zejména v televizních programech, aby se později spolupodílel na založení ofenzivnější platformy v Katalánské republikánské straně (Esquerra Republicana de Catalunya, ERC). V letech 2011–2016 byl starostou města Sant Vicenç dels Horts,[4] spadajícího (jako městská část) pod Barcelonu . V katalánských volbách v roce 2015 kandidoval do katalánského parlamentu, kam byl zvolen. Dne 12. ledna 2016 byl zvolen vice-prezidentem Generalitat Katalánska, což je běžně interpretováno jako funkce náměstka ministerského předsedy. Jako první z představitelů tohoto autonomního společenství nesložil přísahu na španělskou ústavu a krále Filipa VI.


Trestní pronásledování

Špičky centrální vlády Španělska v Madridu pohrozily opakovaně v září 2017 Junquerasovi, Puigdemontovi i ostatním členům vlády trestním postihem za přípravu referenda o nezávislosti Katalánska, které považují za neústavní a jež nakonec uskutečnilo 1. října 2017. Španělská prokuratura proto výše zmíněným hrozila tresty ve výši až 30 let pobytu za mřížemi za vzpouru.

2. listopadu 2017 byl Oriol Junqueras byl vzat do vazby a v říjnu 2019 nakonec kvůli uspořádání referenda za nezávislost odsouzen ke 13 rokům odnětí svobody[3]. V prosinci 2019 Soudní dvůr EU potvrdil, že španělská justice porušila Junquerasova lidská i politická práva tím, že mu neumožnila vykonávat mandát europoslance, do něhož byl v květnu téhož roku zvolen[3][5].

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. Oriol Junqueras i Vies | enciclopèdia.cat. www.enciclopedia.cat [online]. [cit. 2017-11-03]. Dostupné online. (katalánsky)
  2. Španělský premiér odvolal vládu Katalánska a vyhlásil nové volby. iDNES.cz [online]. 2017-10-27 [cit. 2017-11-03]. Dostupné online.
  3. PHOENICKS. Catalunya 2011 [online]. 20. 12. 2019 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online.
  4. 20MINUTOS. Oriol Junqueras, el historiador que sueña con cambiar la historia - 20minutos.es. 20minutos.es - Últimas Noticias. Dostupné online [cit. 2017-11-03].
  5. PHOENICKS. Catalunya 2011 [online]. 20. 12. 2019 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online.

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.