Orientální ústav v Sarajevu

Orientální ústav v Sarajevu byl zřízen v srpnu 1950 rozhodnutím vlády Bosny a Hercegoviny. Zprvu působil v rámci Zemského muzea v Sarajevu. Posléze bosenskohercegovský parlament roku 1967 vydal zvláštní Zákon o orientálním ústavu (roku 1977 nahrazený novějším předpisem), na jehož základě se zřizovatelem pracoviště stala Bosna a Hercegovina. Součástí institutu byl tehdy i bohatý archiv a odborná knihovna.[1]

Během války v Bosně a Hercegovině ústav utrpěl četné škody. Při srbském odstřelování Sarajeva 17. května 1992 bylo zasaženo jeho sídlo a v nastalém požáru shořelo 5263 manuskriptů, 7156 dokumentů z 16.–19. století, 116 sidžilů (kádíjských soudních knih), na 200 000 dokumentů z Vilájetského archivu a sbírka odborných knih.[2] Po skončení konfliktu péči nad ním převzala Federace Bosny a Hercegoviny a nakonec od roku 1999 Kanton Sarajevo. Od roku 1995 je institut součástí Univerzity v Sarajevu.

Do požáru institut sídlil v prostorné budově v ulici Veljka Čubrilovića (dnes Đoke Mazalića), nově působí v ulici Zmaja od Bosne 8b.

Ústav vydává časopis Prilozi za orijentalnu filologiju (Příspěvky k orientální filologii, 1950-).

• 1950–1965 Branislav Đurđev (1908–1993)
• 1965–1969 Nedim Filipović (1915–1984)
• 1969–1974 Avdo Sućeska (1927–2001)
• 1974–1982 Sulejman Grozdanić (1933–1996)
• 1982–1984 Muhamed A. Mujić (1920–1984)
• 1984–1985 pověřen funkcí ředitele Ahmed S. Aličić (1934–2014)
• 1985–1989 Sulejman Grozdanić (1933–1996)
• 1989–1992 Ahmed S. Aličić (1934–2014)
• 1992–1994 pověřena funkcí ředitele Lejla Gazić (*1945)
• 1994–1998 Fehim Nametak (*1943)
• 1998–2013 Behija Zlatar (*1945)
• 2013–0000 Adnan Kadrić (*1969)

Oficiální stránky