Opus latericium

Opus latericium (latinské sousloví, znamenající práci, dílo (opus) a cihelnou konstrukci (trojvýchodné adjektivum latericius, -a, -um, odvozené od substantiva later,-eris, m. - cihla) označuje takovou formu starověké římské konstrukce, v níž je betonové jádro opus caementum obaleno pláštěm z cihel (režného zdiva).[1][2]

Příklad užití techniky opus latericium na hrobce při Via Appia v Římě
Stěna jedné z částí (Domus Augustana) Domitiánova paláce v Římě

Opus latericium bylo nejdůležitější formou konstrukce stěn v starověkém císařském Římě.[1] Vitruvius připisuje prvenství v genezi tohoto typu konstrukcí Řekům, když jej odvozuje z řeckého emplekton, místo původního hlazeného kusového kamene na líci stěn upřednostňuje však nepálenou cihlu a zaznamenává, že toto římské emplekton (termín opus latericium u Vitruvia nefiguruje) je rozšířeno i na římském venkově.[3]

Odkazy

Reference
  1. ROTH, Leland M. Understanding Architecture: Its Elements, History and Meaning. First. vyd. Boulder, CO: Westview Press, 1993. Dostupné online. ISBN 0-06-430158-3. S. 222. (anglicky)
  2. Roger B. Ulrich; CAROLINE K. QUENEMOEN. A Companion to Roman Architecture. [s.l.]: John Wiley & Sons, 10 October 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-118-32514-8. S. 493–. (anglicky)
  3. Vitruvius De Architectura 2.8 http://latin.packhum.org/loc/1056/1/0#26

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.