Optimum spotřebitele

Optimem spotřebitele se v ekonomické teorii nazývá taková situace, kdy spotřebitel volí optimální kombinaci statků v rámci svých tržních možností (tzn. v závislosti na svém disponibilním důchodu a cenách statků) a svých preferencí.

Optimum se nachází na bodě doteku nejvyšší indiferenční křivky (křivky s co nejvyšším užitkem) a důchodové křivky (křivky, která určuje, které kombinace statků si spotřebitel může za svůj důchod pořídit).

Určení optima spotřebitele závisí na teoretických předpokladech o měření užitku.

Pokud uvažujeme kardinalistický přístup měření užitku (tzn. užitek je přímo měřitelný), tak platí, že optimální množství jednoho statku (např. statku X) je takové, při kterém se mezní užitek rovná ceně:

$MU_{X}=P_{X}$

kde $MU_{X}$ je mezní užitek z poslední spotřebované jednotky statku X
$P_{X}$ je cena jednotky statku X

Pro množinu statků pak platí, že optimální kombinace statků je taková, pro kterou platí:

${\frac {MU_{1}}{P_{1}}}={\frac {MU_{2}}{P_{2}}}=...={\frac {MU_{n}}{P_{n}}}$

Uvažujme ordinalistický přístup měření užitku (tzn. užitek není přímo měřitelný, spotřebitel však dokáže určit své preference).

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.