OpenID

OpenID je otevřená a decentralizovaná metoda pro ověřování uživatelů. Umožňuje používat jeden uživatelský účet pro více webových stránek od různých poskytovatelů.

OpenID vzniklo v roce 2005 jako vedlejší produkt při vývoji blogovacího systému LiveJournal od společnosti Six Apart[1]. Původní název byl Yadis (akronym zastupující "Yet another distributed identity system"). K přejmenování na OpenID došlo při získání domény openid.net[2]. Její vývoj je v současnosti zaštiťován společností JanRain.

Na jaře 2008 deklarovaly svou podporu standardu OpenID společnosti jako Google, IBM, Microsoft, VeriSign a Yahoo! V posledních měsících podporu OpenID implementoval Google a Microsoft vyhlásil, že Live ID bude podporovat OpenID. V České republice patří k největším provozovatelům služby OpenID například portál Seznam.cz.

Na konci roku 2009 existovalo více než 1 miliarda OpenID identifikátorů a přibližně 9 milionů stránek, které podporu OpenID implementovaly[3]. K rozšíření přispěly zejména sociální sítě. V březnu 2009 se poskytovatelem OpenID stalo MySpace a v květnu téhož roku se poté přidal také Facebook, který svým uživatelům umožnil přihlášení k účtu za pomocí jejich OpenID identifikátorů.

Na podzim roku 2010 vznikla v České republice služba mojeID, která je implementací standardu OpenID rozšířená o ověřování uživatelů a řadu nadstavbových funkcí (např. přihlašování certifikátem nebo jednorázovým heslem, možnost propojení s registrem domén, atd.). MojeID je provozováno sdružením CZ.NIC, správcem národní domény .cz, které službu aktivně šíří mezi tuzemskými poskytovateli internetových služeb.

V červenci 2015 oznámila firma Seznam.cz ukončení podpory OpenID ke dni 1. září 2015.[4]

OpenID identifikátor má tvar běžného URL (příp. XRI), které uživatel vyplňuje – typicky do formuláře na webové stránce – při žádosti o použití dané služby[5].

Tímto odesláním požadavku si uživatel nárokuje přístup k určité digitální identitě. Celý mechanismus OpenID slouží k ověření tohoto nároku. Standard OpenID nepředepisuje způsob, jakým je samotné ověření realizováno – pokud to bude ověření na základě spárování uživatelského jména a hesla, autentizace SMS kódem, elektronickým klíčem či biometrickými údaji, to záleží na poskytovateli OpenID.

OpenID se dále vyznačuje tím, že jednotlivé identity nejsou spravovány jedním jediným centrálním správcem, ale hned několika, což uživatelům nabízí velkou svobodu.

Koncový uživatel (End-user)

• Subjekt, který uplatňuje přístup k určité identitě.

Identifikátor (Identifier)

• Má podobu URL (Uniform Resource Locator) anebo XRI (Extensible Resource Identifier), reprezentující identitu určitého koncového uživatele.

Klient (Relying Party, RP)

• Nejčastěji jde o web, který implementoval možnost přístupu k vlastním službám přes OpenID.

Poskytovatel (OpenID provider, OP).

• Server, který poskytuje RP potvrzení o tom, že konkrétnímu koncovému uživateli patří konkrétní identifikátor.

OP Endpoint (OpenID Provider Endpoint URL)

• URL, na kterém poskytovatel přijímá požadavky od RP.

Uživatelský klient (User-agent)

• Jde o webový klient (v praxi nejčastěji webový prohlížeč), který implementuje protokol HTTP/1.1.

OP identifikátor

• Identifikátor poskytovatele.

Uživatelem poskytnutý identifikátor (User-Supplied Identifier USID)

• Identifikátor, který uživatel zadal na webu RP nebo který si vybral na stránkách OP.

Přidělený identifikátor (Claimed identifier)

• Identifikátor, o němž koncový uživatel prohlašuje, že mu patří.

Jednotlivé kroky znázorňuje schéma na pravé straně, popis k nim následuje níže: [5] [6]

1. V prvním kroku uživatel sdělí prostřednictvím prohlížeče (user-agent) svůj identifikátor RP.
2. Klient normalizuje dodaný identifikátor. Po jeho normalizaci se snaží získat adresu OP Endpointu zjišťovacím procesem nazývaným Discovery.
3. (Volitelný krok) RP a poskytovatel si vytvoří tzv. přiřazení (Association) – vymění si klíč, kterým poskytovatel bude podepisovat odpovědi a RP ověřovat jejich pravost. Tento krok odstraňuje nutnost dalších dotazů na ověření podpisu při každém autentizačním požadavku či odpovědi.
4. RP přesměruje uživatelův prohlížeč na stránky poskytovatele a v URL předá autentizační požadavek.
5. Poskytovatel ověří, zda je uživatel oprávněn prokazovat se daným identifikátorem.
6. Poskytovatel přesměruje uživatelův prohlížeč zpět na stránky RP a zároveň předá (v URL) informaci o tom, zda je autentizace potvrzena, nebo zda selhala.
7. RP ověří informace předané Poskytovatelem: Zkontroluje návratové URL, informace o endpointu a ověří podpis, buď pomocí společného klíče, dohodnutého v kroku 3 (přiřazení RP-poskytovatel), nebo dodatečným dotazem na poskytovatele.

Nadace OpenID je neziskovou organizací, která byla založena v USA. K založení nadace došlo za účelem usnadnění a sjednocení aktivit, které se dotýkají autorských práv, ochranných známek, marketingu a dalších činností, které jsou spojeny s adopcí OpenID.

Nadace OpenID má v současné době^[kdy?] 15člennou správní radu[7], přičemž 8 členů pochází přímo z komunity OpenID a 7 členů z partnerských korporací:

• Komunitní členové:
  • Brian Kissel (JanRain)
  • Chris Messina (Google)
  • David Recordon (Formerly of Six Apart, now works at Facebook)
  • Joseph Smarr (Formerly of Plaxo, now works at Google)
  • Nat Sakimura (Nomura Research Institute)
  • Scott Kveton
  • Snorri Giorgetti (OpenID Europe)
  • Allen Tom (Yahoo!)

• Korporátní členové:
  • Facebook (Luke Shepard)
  • Google - (Eric Sachs)
  • IBM - (Nataraj Nagaratnam)
  • Microsoft - (Michael B. Jones)
  • PayPal - (Andrew Nash)
  • Ping Identity - (Pamela Dingle)
  • VeriSign - (Gary Krall)
  • Yahoo! - (Raj Mata)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu OpenID na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky OpenID (anglicky)
• OpenID od seznam.cz (již neplatný odkaz)
• Jak používat mojeID (Oficiální stránky služby mojeID)