Oldřich Laštůvka

Oldřich Laštůvka se narodil 16. prosince 1913 v Brně. Vystudoval přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity. Od roku 1938 pedagogicky působil jako středoškolský profesor na brněnských gymnasiích a od roku 1945 – 1952 pracoval u profesora Hlavici na katedře výtvarné výchovy fakulty architektury v Brně. V roce 1961 se stává odborným asistentem a později docentem na katedře estetické výchovy pedagogické fakulty v Brně, kde v letech 1969 – 1974 zastával vedoucí funkci. Byl vynikajícím a pilným pedagogem ve svém oboru. Byl členem Svazu českých výtvarných umělců.

Začátek jeho tvůrčí činnosti ovlivňovali nejvíce tři jeho významní učitelé profesoři Vincenc Makovský, který se proslavil nejen svým výtvarným, ale i sochařským uměním, dále pak prof. František Hlavica a prof. František Doubrava.

Oldřich Laštůvka začal – pozdržen válkou – svoji výtvarnou činnost na brněnské technice, kde byl po roce 1945 asistentem a pracoval tu spolu s profesorem Františkem Doubravou, který byl už tehdy vůdčím duchem ústavu. Doubravova smyslově okouzlená citová malba na něj měla zřejmý vliv. Nejstarší Laštůvkovy práce nesly příbuzné znaky v tematice i ve způsobu malířského uchopení motivu. Laštůvka si oblíbil dětské modely, nechal se okouzlit slunečním dnem i půvabným dívčím typem a u Doubravy nalézal pro ně způsob vyjádření, který si citlivě osvojil. Brzy si ovšem uvědomil, že s takovou tvůrčí metodou (byť mu přinášela umělecké výsledky) nemůže natrvalo vystačit. Byla mu sice blízká nebyla však jeho vlastním jazykem, nedávala mu možnost vyslovit se sám za sebe. S tímto vědomím začal pozvolna hledat cestu za vlastním výrazem, která byla vyjádřena na všech členských výstavách moravské pobočky svazu výtvarných umělců.

S plynoucím časem se stále více v Laštůvkových pracích objevuje tematická inspirace literárními díly a to především antikou, jež svými mýty a bájemi tvůrce okouzlila. V grafických cyklech se často věnuje postavě Hérakla, která ho přitahuje spíše tím, co je v ní lidského, než božskou stránkou své bytosti, nebo svého osudu, jenž ho po smrti přivádí do rodiny olympských bohů.

Heroické Héraklovo téma není však zdaleka jediným námětem v kolekci obrazů s antickou tematikou. Poutavý milostný příběh Daphnia a Chloe byl rozpracován v cyklu s podtitulem Motýlí láska. Grafik zde používá techniku speciálně přizpůsobeného rydla při vytváření rozkmitané linie, opisující obrysy postav, potrhaných motýlích křídel nebo květu orchideje.

Třetí z antických cyklů je věnován mýtu Ikara. V něm, podobně jako v obou předchozích, hledá autor vlastní způsob, jak tlumočit svou představu smělosti i tragického osudu člověka, toužícího letět ke slunci.

Na přelomu 70. a 80. let se Oldřich Laštůvka věnoval nejrůznějším portrétům, krajinám a samozřejmě i jemu velmi blízké antice (technikou tempery nebo pastelu). Své mnohaleté zkušenosti, vyjádřené v těchto dílech, sděluje ve zmíněné době návštěvníkům mnoha výstav organisovaných po celé naší vlasti.

Ke konci svého bohatého tvůrčího období přešel k nové malířské technice a to spojení pera s akvarelem. Ve svých dílech se opět vrací k milované antice. Ovlivněn postupnými změnami na naší politické scéně se však stále více věnuje i pohledu na současný život a současnou společnost. V dalších letech se převážně věnoval linorytu a spojení pera s akvarelem.

Oldřich Laštůvka žil, pracoval a tvořil v Brně. Při příležitosti Laštůvkových nedožitých 85 let byla uspořádána městskou částí Brno-Bystrc výstava a vzpomínkový večer z jeho díla a byla po něm přejmenována ulice v Brně-Bystrci.