Okáč kostřavový

Motýli dosahují rozpětí křídel 34 až 44 milimetrů. Horní strana křídla je sametově tmavě hnědá s podélným pruhem složeným z příčně oválných, oranžovohnědých až červenohnědých skvrn, který je na zadních křídlech nevýrazný. V nejvyšším prvku pásu je tmavá oční skvrna, která nemá světlé jádro. Tmavé oční skvrny se občas vyskytují také v nejnižším pojivovém prvku zadních křídel. Lem je tečkovaný, střídavě nažloutlý a tmavě hnědý. Vzor na spodní straně předních křídel je převážně oranžovohnědý, s jasně vyčnívajícími žilkami a černým očním bodem se středem v bílé barvě. Většina motýlů má uprostřed spodní strany zadního křídla široký souvislý bílý pás, jinak nevýrazně vzorovaný a poprášený šedohnědou barvou. Housenky jsou žlutohnědé barvy, mají úzký, bíle ohraničený zadní pruh a široké bělavé a červenohnědé boční pruhy.

• 
  ♂
• 
  ♂ △

Tento druh je podobný okáči metlicovému ( Hipparchia semele), ale v průměru je o něco větší, má okrové nebo žlutavě zbarvené a širší pruhy a také vykazuje dvě jasně vystředěné oční skvrny na předních křídlech.

Motýl se vyskytuje hlavně v suchých písčitých oblastech ve Španělsku, Řecku, Francii, Maďarsku a dalších zemích jihovýchodní Evropy. Další distribuce zahrnuje Anatolii do Střední Asie a severní Afriky. V německy mluvící oblasti se nachází na několika místech v Dolním Rakousku a Burgenlandu. Dřívější výskyt na horním Rýně nelze v současné době potvrdit. Poslední doložený výskyt v Bádensku-Württembersku byl v Kaiserstuhl v letech 1975/76. Poté již nebyli detekováni žádní další motýli. Za základní důvody vymizení je považováno, že velké množství motýlů bylo shromážděno na velmi malých a úzce omezených místech, což významně oslabilo populaci a že rok 1976 navíc zaznamenal extrémně horké léto, kdy živná rostlina sveřep vzpřímený ( Bromus erectus ) na velké ploše uschla. Oba tyto faktory zjevně vedly k vyhynutí okáče kostřavového v Německu. Ačkoli se vegetace v následujících letech obnovila, druh zmizel. [1]

Motýli létají každoročně v jedné generaci od července do září. Rádi sají květy, například máček z rodu ( Eryngium ) a odpočívají se složenými křídly na zemi, stejně jako na kmenech stromů a kamenech. Kladení vajec je neobvyklé, protože samice vajíčka rozptylují za letu. Housenky přezimují velmi malé, živí se stopkami různých druhů kostřavy ( Festuca ) a dalších trav a v červnu se zakuklují většinou v zemi.

Okáč kostřevový je považován za vyhynulého v Německu a je proto uveden v kategorii 0 (vyhynulý nebo ztracený) na Červeném seznamu ohrožených druhů. [2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotbindiger Samtfalter na německé Wikipedii.

• Günter Ebert, Erwin Rennwald: The Butterflies of Baden-Württemberg Volume 2, Tagfalter II (Augenfalter (Satyridae), Bluebirds (Lycaenidae), Dickkopffalter (Hesperidae)), Ulmer Verlag Stuttgart 1993. ISBN 3-8001-3459-4
• Walter Forster, Theodor A. Wohlfahrt :Die Schmetterlinge Mitteleuropas. Band 2: Tagfalter. (Rhopalocera und Hesperiidae). Franckh'sche Verlagshandlung, Stuttgart 1955, DNB 456642188 .

• Fotografie www.eurobutterflies.com
• www.nic.funet.fi šíření
• www.schmetterlinge-deutschlands.de Ohrožení
• areál rozšíření okáče kostřevového v Česku
• Arethusana arethusa na Fauna Europaea

Obrázky, zvuky či videa k tématu okáč kostřavový na Wikimedia Commons