Aengus

Aengus je, podobně jako velšský Mabon archetypálním "mladým mužem" či "božským mladíkem". Aengus fungoval jako bůh plodnosti a úrody.[1] Na základě své úlohy v mýtech je pokládán za patrona milenců v nesnázích (bývá označován za irského boha lásky, ale také osudné lásky, která může skončit smrtí), a přestože sám nebyl zobrazován jako bard, je také patronem básníků a hudebníků.

V jednom z nejstarších mýtů, ve kterých vystupuje, pomohl Aengus prchajícím milencům Diarmuidovi a Grainne uniknout před hněvem Grainnina manžela Fionna MacCumhala, když pro ně u něj vyprosil slitování. Také pomohl smrtelné dívce Étain, do které se zamiloval bůh Midir, přestože už měl za manželku Fuamnach. Fuamnach Étain ze žárlivosti několikrát proklela - proměnila ji v jezírko, červa a v purpurovou mouchu, kterou nakonec nechala odfouknout magickým větrem. Aengus ji však zachránil a ubytoval ve svém paláci na řece Boyne. Svou mocí kletbu částečně zrušil, takže Étain od soumraku do úsvitu znovu nabývala lidské podoby. Posléze byla jako moucha znovu odfouknuta a spadla do poháru s pitím, které pak i s mouchou vypila Etar. Étain se znovu narodila o 1000 let později, ale Midir si ji nakonec našel i v její nové inkarnaci.

Také sám Aengus byl zasažel „nedosažitelnou“ láskou - zamiloval se do Caer Ibormeith, dívky, kterou viděl ve snu. Nakonec se mu ji podařilo vypátrat u jezera, kde se každý druhý rok o svátku Samhain spolu se svými družkami měnila v labutě. Caeřin otec Aengusův zájem o svou dceru odmítl, a tak se Aengus o Samhainu také proměnil v labuť a spolu s Caer zazpívali kouzelnou labutí píseň, která celé Irsko uspala na tři dny. Během této doby oba uprchli do Aengusova sídla na Boyne.