Oddlužení (úpadkové řízení)

K tomu, aby se dlužník mohl vypořádat se svými dluhy prostřednictvím oddlužení, musí splňovat tato kritéria:

• dlužník musí být v úpadku,
• dlužník nesleduje návrhem na oddlužení nepoctivý záměr,[11]
• dlužník musí být schopen uhradit alespoň náklady a odměnu insolvenčního správce, nejméně ve stejné výši splácet dluhy dalším věřitelům, výživné a odměnu osobě, která za dlužníka sepsala insolvenční návrh,[12]
• dosavadní výsledky insolvenčního řízení nedokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení[13],
• dlužník již nebyl oddlužen v posledních 10 letech,[14]
• dlužníkovi v posledních 5 letech nebyl zamítnut návrh na oddlužení, protože jím sledoval nepoctivý záměr, ani mu nebylo v posledních 5 letech oddlužení z toho důvodu zrušeno,[15]
• dlužník v posledních 3 měsících nevzal jiný svůj návrh na oddlužení zpět. [16]

Dřívější podmínka očekávání splnění určité procentuální části dluhů se již neuplatňuje.[17]

Celý proces oddlužení začíná vypracováním a podáním návrhu na oddlužení, který musí obsahovat:

• osobní údaje dlužníka či jeho zákonného zástupce,
• navrhovaný způsob oddlužení (tedy zda oddlužení proběhne pomocí splátkového kalendáře či zpeněžením majetku),
• informace o dosud nabytých dluzích,
• údaje o všech dlužníkových příjmech za poslední 3 roky,
• očekávané příjmy dlužníka v následujících 5 letech
• nebo informace o dřívějších insolvenčních nebo obdobných řízeních.[5][18]

Od 1. července 2019 začne platit novela insolvenčního zákona, která přinese dvě nové varianty oddlužení:

• na 3 roky s povinností splatit alespoň 60 % celkové částky dluhu. V této variantě musí dlužník dokázat, že je schopen částku splatit.
• na 5 let s povinností splatit alespoň 30 % částky, přičemž schopnost splnit to nemusí dlužník dokazovat, ale pokud částku nesplatí, o prominutí jeho dluhů rozhoduje soud, který přihlédne k tomu, zda se o splacení opravdu ze všech sil snažil.

Snazší oddlužení přinese tato novela také zadluženým starobním důchodcům a invalidům min. druhé stupně. Jejich oddlužení se bude v podstatě řídit pětiletého oddlužení, ale bude zkráceno na tři roky. Tuto variantu si mohou vybrat jen jednou.

Zda dlužník dosáhne na oddlužení lze ověřit na mnoha kalkulačkách, výpočet je potom ovlivněn zejména normativními náklady na bydlení a výší životního minima. Insolvenční kalkulačka potom nejčastěji počítá výši splátky věřitelům, celkovou částku uhrazenou za oddlužení a částku hrazenou insolvenčním správci.[6]

Do procesu oddlužení nebude však moci vstoupit úplně každý. Novela insolvenčního zákona pustí do oddlužení jen toho, kdo bude schopen každý měsíc platit odměnu insolvenčnímu správci ve výši 900 Kč, pokud je plátcem DPH tak 1089 Kč, v případě oddlužení manželů potom 1 350 Kč, pokud je plátcem DPH tak 1 633,50 Kč. Stejnou částku pak bude muset dlužník uhradit na umoření závazků vůči věřitelům.[19] Pokud tedy bude dlužník žádat o oddlužení sám, bude muset platit minimálně částku ve výši 2 178 Kč, v případě oddlužení manželů potom částku ve výši 3 367 Kč.[20]

Tato novela také počítá s navýšením nezabavitelné částky, která v současné době činí 6 428,67 Kč, což představuje dvě třetiny ze součtu individuálního životního minima (3 410 Kč) a normativních nákladů na bydlení (6 233 Kč). Úprava počítá s navýšením na dvojnásobek tohoto součtu, tj. na 19286 Kč.[18]

Povolení oddlužení insolvenčním soudem je rozhodnutí o tomto způsobu řešení úpadku dlužníka. Soud takové rozhodnutí vydá pouze na základě řádného návrhu oprávněného a při zjištění splnění podmínek, které zákonodárce vymezil pomocí vylučovací metody.[21] Nedojde-li tak ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí.[22]

Samotné povolení oddlužení však neznamená finální rozhodnutí, že skutečně dojde k realizaci tohoto způsobu řešení úpadku. Oddlužení musí být nejprve schváleno. Mezidobí mezi povolením a schválením je časem určení formy provedení oddlužení. Zatímco reorganizace neurčuje možné formy provedení, v případě oddlužení zákon taxativně stanovuje dvě jediné formy – zpeněžení majetkové podstaty, nebo plnění splátkového kalendáře.[23][24]

Jedná se o způsob oddlužení formou jednorázového vyrovnání pohledávek ze zdrojů stávajících aktiv dlužníka, v zásadě totiž nenáleží do majetkové podstaty při tomto způsobu oddlužení majetek, který byl dlužníkem nabyt v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.[24] Postup uspokojení v tomto případě připomíná konkurz i účinky tohoto způsobu na majetek podléhající zpeněžení jsou obdobní prohlášení konkurzu. Rozdílem je však rozsah majetkové podstaty. Po schválení tohoto způsobu oddlužení má dispoziční oprávnění k majetku insolvenční správce, který realizuje zpeněžení i fakticky oddlužení. Zpeněžení, o jehož způsobu rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru, se děje zejména veřejnou dražbou, prodejem věcí (dle občanského soudního řádu) nebo prodejem mimo dražbu.[25]

Jedná se o způsob oddlužení, při němž je stanovena povinnost dlužníka realizovat po dobu pěti let (od 1. července 2019 i po dobu tří let) pravidelné úhrady ze svých příjmů. Výše splátky se odvíjí od:

• výše příjmů dlužníka – příjmy se vypočítávají ze mzdy, z příjmů z živnostenské činnosti, ze starobního nebo invalidní důchodu, z nemocenské nebo z i jednorázových finančních darů či dědictví. Výši příjmů musí dlužník každých 6 měsíců dokládat insolvenčnímu správci.
• výše normativních nákladů na bydlení, tzv. nezabavitelná částka – Tato částka se odečte od čistého příjmu dlužníka. Pro rok 2019 tato částka činí 6428,67 Kč. Za každou vyživovanou osobu dlužníkem (dítě, manželka) se částka navýší od 1607,17 Kč.
• a od výše životního minima – to dosahuje v roce 2019 částky 9643 Kč. Vše, co po minulém odečtu překračuje tuto částku, bude hodnota splátky.[19]

Dlužník tak přichází o část svých budoucích příjmů. Tento způsob oddlužení je v české právní úpravě institutem novým.[26] Částka je rozvržena dlužníkem prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než polovina jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.[24]^{[nedostupný zdroj]}

Při plnění splátkového kalendáře je dlužník povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, aby byl schopen splácet své pohledávky. Dále je povinen vydat ke zpeněžení majetek a také hodnoty získané darem nebo dědictvím, které dlužník neuvedl ve svém seznamu majetku. V případě změny bydliště musí dlužník ohlásit i tuto skutečnost. V neposlední řadě musí dlužník jednou za půl roku doložit přehled o svých příjmech a žádný z těchto příjmů nesmí zatajovat.[27]

Účinky schválení nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Právní moc rozhodnutí ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.[36]

V případě, že bylo schváleno oddlužení plněním splátkové kalendáře, soud i bez návrhu rozhodnutí změní, pokud se podstatně změní okolnosti významné pro výši a další trvání měsíčních splátek. Proti takovému rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.[36]^{[nedostupný zdroj]}

Dispoziční oprávnění k majetku, jenž náleží do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení dlužník. Výjimku však tvoří majetek, který slouží k zajištění, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě žádosti zajištěného věřitele po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky zpeněží insolvenční správce. Výtěžek zpeněžení je vydán zajištěnému věřiteli za postupu obdobného jako u zpeněžení zajištění v konkurzu.[37]

Dispoziční oprávnění k příjmům má od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník. Tento je povinen naložit s příjmy způsobem, který je uveden v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.[37]

Jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, anebo to navrhne dlužník, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.[38]

• Konkurs
• Reorganizace
• Nepatrný konkurs

• Informace o oddlužení na stránkách Ministerstva spravedlnosti