Ochranné pásmo lesa

V České republice zákon 289/1995 Sb., o lesích, pojem „ochranného pásma lesa“ přímo nezavádí ani nepoužívá, zavádí však regulaci, která ochranné pásmo vytváří de facto. Ve dvou ustanoveních se zavádějí omezení, která platí ve vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Běžně se však pro toto pásmo název „ochranné pásmo“ používá, a to i v oficiálních formulářích nabízených pro tuto situaci.[1][2][3][4]

V § 14 odst. 2, že k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od okraje lesa při řízeních podle stavebního zákona (územní plánování, stavební řízení apod.) je třeba souhlasu příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek. Souhlas vydávaný jako podklad pro rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas a dále pro rozhodnutí o povolení stavby, zařízení nebo terénních úprav anebo jejich ohlášení je závazným stanoviskem podle správního řádu a není samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Souhlas k vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo využití území do 50 m od okraje lesa vydávají dle § 48 odst. 2 zákona o lesích obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Zákon o lesích však nestanoví konkrétní podmínky pro udělení souhlasu a ponechává tak vyhodnocení mnoha možných faktorů plně na správním úřadu, který může vycházet z obecného vymezení účelu zákona, jak je vymezen v jeho úvodu. Dle možného výkladu je vždy nutno posoudit, zda má být po umístění stavby zachována existence lesa a zda plnění funkcí lesa nebude stavbou nijak ohroženo či omezeno. Případný nesouhlas orgánu státní správy lesů musí mít oporu v zákonných ustanoveních lesního zákona a lze dovozovat, že jej nelze vydat jen z titulu blízkosti k okraji lesa, pokud nebude vlastník lesa nijak stavbou omezován v obhospodařování svého lesa ani pro stavbu a její užívání nevzniknou hrozby ze strany lesního pozemku ve smyslu § 22 zákona o lesích. Rovněž orgán státní správy lesů nemůže vydat nesouhlas z titulu, že umístění stavby není v souladu s územně plánovací dokumentací. Lze si přestavit nesouhlas například z důvodu omezení dopravní obslužnosti pozemků určených k plnění funkci lesa nebo nesouhlas se stavbou oplocení na hranici sousedního pozemku s lesním, protože lesní zákon obecně zakazuje oplocovat les a podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z roku 2011 e tento zákaz vztahuje i na částečné oplocení lesa.[5] Jiný z výkladů nazývá takto udělovaný souhlas „výjimkou“, jako by stavební činnost v daném pásmu byla obecně zakázaná, a jako příklad, kdy by tato „výjimka“ mohla být neudělena, uvádí případ, kdy by nová stavba byla ohrožena pádem stromů. Tentýž článek mylně tvrdí, že je třeba o takovou výjimku žádat a že se proti jejímu neudělení lze odvolat.[4]

Stejnou vzdáleností 50 metrů od okraje lesa je vymezen také zákaz rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně v § 20 odst. 2, jeho porušení fyzickou osobou při obecném užívání lesa je sankcionováno jako přestupek podle § 53 odst. 1 písm. o), kde je skutková podstata rozšířena o odhazování hořících nebo doutnajících předmětů, které je však výslovně zakázáno pouze v lese, nikoliv u lesa.

V roce 2016 poslanec Pavel Čihák navrhoval zmenšit ochranné pásmo lesa z 50 metrů na 30 metrů,[6] a to formou pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu novely zákona o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin. Přitom navrhoval, aby pásmo ve vzdálenosti do 30 metrů od okraje lesa bylo ze zákona nezastavitelné a aby výjimku ze zákazu bylo možno udělit jen pro stavby celospolečenského zájmu za podmínky nemožnosti jiného řešení. Zároveň navrhoval uzákonit nejméně 6metrový odstup lesního porostu od hranice lesního pozemku, pokud sousední pozemek není pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Navržené řešení bylo inspirováno saským lesním zákonem. Pásmo 50 metrů pro zákaz otevřených ohňů jeho návrh neměnil.[7] Zpravodaj zákona i ministr vyjádřili k bloku pozměňovacích návrhů Pavla Čiháka negativní stanovisko, z přítomných 144 poslanců bylo 29 pro návrh a 100 proti návrhu.[8]

Předchozí, československý zákon o lesích č. 61/1977 Sb. pro žádný z těchto účelů (řízení podle stavebního zákona, rozdělávání ohňů) žádná podobná pásma nestanovil, ostatně vůbec se nezabýval ani obecným užíváním lesa a jeho podmínkami. Předchozí zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství (lesní zákon), obsahoval v § 43 odst. 2 zákaz rozdělávat otevřené ohně v lese a do 50 m od jeho okraje.

Rakouský císařský patent 250/1852 ř. z., lesní zákon, pro korunní země Rakousy pod Enží a nad Enží, Salcbursko, Štyrsko, Korutany, Krajinsko, Gorici, Gradišťku, Istrii, Terst, Tyrolsko a Vorarlbersko, Čechy, Moravu, Slezsko, Halič s Krakovskem a pro Bukovinu, který platil v českých zemích až do roku 1960, nic na způsob ochranného pásma nedefinuje. Podmínek užívání otevřeného ohně se týká § 44: „Zděláli se v lesích nebo v kraji lesů oheň nebo užívá-li se tam věcí pro oheň nebezpečných, má se při tom s největší opatrností předse jíti.“