Nové Zvolání

Horní část Kollárovy ulice

Železniční zastávka Vejprty zast. na trati Chomutov–Vejprty

Kříž na vrchu Nad Vodárnou s vrchem Bärenstein v pozadí

Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Nové Zvolání vzniklo v polovině šestnáctého století jako hornická osada u dolu Jan na poušti, který byl otevřen roku 1550. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1575.[2] Během třicetileté války hornictví v okolí Vejprt téměř zaniklo a důl Jan na poušti byl znovu otevřen až v roce 1697. Kromě něj byly ve vsi ještě doly Marie Josef a Naděje v Boha, ale byly brzy uzavřeny kvůli velkému množství vody, kterou nebylo možné odčerpávat. Důl Jan na poušti byl v provozu i ve čtyřicátých letech osmnáctého století. Na financování těžby v něm se podílela města Vejprty, Přísečnice a Hora Svatého Šebestiána.[3] Ještě v letech 1789–1812 v něm bylo získáno 1,1 tuny stříbra a 34 tun kobaltové rudy, ale provoz byl finančně ztrátový.[4] Těžba přesto pokračovala i dále, ale v letech 1824–1853 důl vyprodukoval jen 27 kg stříbra a 8,7 tun kobaltové rudy.[5] V první polovině devatenáctého století se v dole Bierzehend těžil také fluorit, který se dodával do železáren v Kovářské.[6] Poslední pokusy o obnovu hornictví proběhly v polovině dvacátého století, kdy byla v oblasti Nového Zvolání neúspěšně hledána ložiska smolince.[7]

V devatenáctém století v Novém Zvolání vzniklo několik průmyslových podniků. Největší z nich byla továrna na stuhy a prýmky bratří Kannenbergerů, ve které v určitých obdobích pracovala až polovina obyvatel vesnice. V roce 1946 byla znárodněna a připojena ke krnovskému národnímu podniku Továrny stuh a prýmků.[2] Dalšími podniky byly firma Bratři Bartlové, která vyráběla pletařské a prýmkařské stroje, nebo firma Johanna Schmidta. Od roku 1865 vyráběla prýmky, různé druhy šňůr a jiné zboží pro dámskou konfekci. Zanikla roku 1947 po připojení k národnímu podniku Stap. stroje.[8] Podobně skončila provoz řada dalších malých podniků zaměřených na textilní výrobu.[9]

Do druhé světové války ve vesnici pracovala řada živnostníků a řemeslníků. Většina provozoven byla po válce uzavřena. Z hostinců zůstal otevřen jen jeden a dva obchody převzalo prodejní družstvo Osvobození.[9] Nová prodejna potravin byla otevřena až v roce 1981. Továrna bratří Kannebergů byla v padesátých letech dvacátého století využívána jako autoopravna jáchymských dolů. Potom se v areálu vystřídalo několik podniků zaměřených na hospodářské stroje. Poslední z nich byl roku 1977 přejmenován na KOVO a ještě později na BELET (bezvadné, levné, trvanlivé), ve kterém se vyráběla stavební kolečka, chromovaný nábytek, ložisková tělesa a od roku 1980 zejména vysokozdvižné vozíky určené zčásti k exportu do Sovětského svazu. Po roce 1990 se společnost BELET zaměřila na výrobu manipulační techniky, zatímco kovový nábytek převzala firma DUNO.[10]

Ve dvacátém století bylo Nové Zvolání připojeno k Vejprtům. V bývalé Kannenbergerově továrně funguje firma Belet, která vyrábí manipulační techniku.[11]

Od roku 1723 v Novém Zvolání byla jednotřídní pobočka vejprtské městské školy. Vyučovalo se v běžných domech. Do roku 1900 se škola rozšířila na pět ročníků.[12] Po druhé světové válce se začalo vyučovat až od března 1947, ale s úbytkem obyvatel se snižoval i počet žáků a škola byla od 1. ledna 1977 uzavřena.[11] V polovině devadesátých let dvacátého století byla uzavřena zdejší pošta.[13]

Jednou z dominant vesnice je novogotický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova postavený v letech 1895–1899.[14] Hlavním pozůstatkem dolování jsou zarostlá halda pod Kamenickou ulicí, poblíž které bývaly v okolí kostela ústí šachet Anna a Jan na poušti. Další zarostlé odvaly menších dolů se nacházejí na severním okraji vesnice a na východě u silnice do Kovářské.[15]