Semilasso

Při císařské silnici vedoucí z Brna na Svitavy, na okraji osady Ugartov, součásti blízkého Králova Pole, vznikl v první polovině 19. století zájezdní Morgensternův hostinec, který patřil k panství Schaffgotschů. Ve 30. letech 19. století se zde,[1] na pozvání majitele panství, na delší čas ubytoval kníže Hermann von Pückler-Muskau, mimo jiné cestovatel a spisovatel, který začal používat pseudonym Tutolasso (tj. zcela vyčerpaný – z motta „Tout casse, tout passe, tout lasse“, tj. Vše se rozbíjí, vše přechází, vše unavuje[2]) a po čase Semilasso (tj. zpola odpočinutý). Zároveň zde v roce 1836 dokončil svůj cestopis Semilasso in Afrika s fiktivním hrdinou Semilassem, jenž byl dobovým čtenářským hitem.[3] I sám kníže von Pückler-Muskau se stal místní populární postavou a dovolil pojmenovat hostinec podle něj: Zum Semilasso (česky U Semilassa).[2]

Semilasso po roce 1900

Hostinec se stal kulturním centrem Králova Pole, kde se ve zdobeném sále pořádaly místní společenské akce.[3] V roce 1869 byla u Semilassa ukončena trať brněnské koněspřežné tramvaje a na jeho dvoře vznikla jedna ze tří vozoven, využívaná však pouze za éry koňské tramvaje.[4] Trať z Brna byla roku 1900 elektrifikována.[5] V blízkosti hostince byl na přelomu 19. a 20. století vybudován kulturní dům ve stylu historizující eklektické architektury, který převzal jméno Semilasso.[3] Nová budova disponovala velkým sálem, restaurací i zahradou. Od roku 1904 byl znám jako Dělnický dům, neboť jej měl v pronájmu královopolský dělnický spolek. Po druhé světové válce ho pro kulturní potřeby využívala Královopolská strojírna a následně jej spravovalo Obvodní kulturní a vzdělávací středisko Brno V.[6] V průběhu druhé poloviny 20. století byl kulturní dům různě přestavován, např. v 80. letech vznikla necitlivá dvorní dostavba, takže z původní budovy nakonec fakticky zůstala pouze uliční obvodová zeď s fasádou.[3]

Roku 1999 byla na budově Semilassa odhalena pamětní deska Karla Högra, který zde herecky začínal.[6] Z důvodu neutěšeného stavu objektu byla v letech 2002–2003 provedena celková rekonstrukce podle projektu ateliéru RAW.[3] Restauraci a společenský sál s přísálím, balkónem a zahradou doplnila nárožní dvoupodlažní kavárna se skleněnou věží, která se stala novou dominantou stavby.[1][6] Budova je v majetku města Brna, samotný provoz kulturního centra zajišťuje od roku 2004 soukromá společnost Glanc.[7]

Původní hostinec Semilasso na pohlednici z roku 1899

Nevyužívaná budova původního hostince v sousedství kulturního centra (na nároží ulic Palackého a Metodějovy), která sama pocházela z druhé poloviny 18. století, byla zbořena na jaře 2006.[8] Na jejím místě byl v letech 2007–2009 postaven bytový dům Nové Semilasso.[9]