Notářský instrument
Notářský instrument je v diplomatice označení pro listinu soukromoprávního charakteru vyhotovenou veřejným notářem. Notářské instrumenty byly rozšířeny hlavně v Itálii, v českých zemích se uplatňovaly především od 13. do 15. století.
_(2).JPG.webp)
Použití
Notářský instrument jakožto listina se vyznačuje zejména podrobnou datací a svědečnou řadou. Graficky výrazně oddělená je ověřovací část, v které se nachází notářské znamení a notářský podpis, který obsahuje po formuli Et ego jméno (včetně zmínky o otci a místě původu) a dále podrobnosti o právním jednání.
V českém prostředí byl nejčastějším typem notářského instrumentu transumpt, kterým veřejný notář po předložení originální listiny vyhotovil její autentický opis. Dále sem patřilo ujednání o prokurátorech. Takto byly také zlistiňovány fáze rozhodčího řízení, většinou ustanovení rozhodců a následné rozhodčí výroky. Konečně i závěti.
Související články
Literatura
- HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 3. vyd. Jinočany: H&H, 1997. ISBN 80-86022-09-9. Kapitola Diplomatika, s. 179.
- KRAFL, Pavel. Notářský instrument Petra, kdysi Jakubova z Kroměříže, z 21. ledna 1387. Listy filologické. 1999, roč. 122, čís. 3–4, s. 201–206.
- NUHLÍČEK, Josef. Veřejní notáři v českých městech, zvláště v městech pražských až do husitské revoluce. Praha: Scriptorium, 2011. ISBN 978-80-87271-41-4. Kapitola Notářské instrumenty, s. 85–106.