Nizámí Gandžaví

Nizámí Gandžaví, persky نظامی گنجوی, občanským jménem Nizám-ud-dín Abú-Muhammad Iljás b. Júsuf b. Muajjad (1141, Gandža – 1209, Gandža) byl azerský básník, narozený na území dnešního Ázerbájdžánu. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů perské literatury. Dnes je považován za národního básníka v Ázerbájdžánu, ale i v Tádžikistánu, Afghánistánu, Íránu a v kurdských oblastech. Nebyl dvorním básníkem, takže o jeho životě se dochovalo málo informací. K nejoceňovanějším patří jeho cyklus pěti poém zvaný Chamse nebo Pandž Gandž (Pětice), mající tyto části:

• Machzan al-Asrar (Pokladnice tajemství) - mysticko-epický příběh arabského původu inspirovaný súfismem
• Khosrow o Shirin (Husrav a Šírén) - romantický příběh nešťastné lásky sásánovského krále Husrava a arménské princezny Šírén, poněkud připomínající Tristana a Isoldu.
• Lajli o Madžnun (Lejla a Madžnun) - milostná romace pocházející z předislámské Arábie, má tragické vyústění.
• Eskandar Námeh - legendární životopis Alexandra Velikého.
• Haft Pajkar (Sedm obrazů nebo Sedm princezen) - volný cyklus sedmi kratších poém, které vypráví králi Bahrámu Gorovi jeho konkubíny. Známý je Příběh panice, vyznačující se rozpustilým humorem.

Nizámí Gandžaví
Narození	1141 Gandža
Úmrtí	1209 (ve věku 67–68 let) Gandža
Místo pohřbení	Gandža
Pseudonym	Низами Гянджеви
Povolání	básník, spisovatel a filozof
Významná díla	Khamsa
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Myšlenkově je považován za představitele humanismu, přičemž předběhl humanismus evropský o několik století. Byl kritikem feudalismu a jeho popis budoucího šťastného zlatého věku připomíná žánr utopie. Nizámí byl i ústřední postavou vědeckého zájmu významného českého orientalisty Jana Rypky.