Nikolai von Krüdener

Nikolai von Krüdener se narodil 10. března 1811 v livonské provincii. Vystudoval Nikolajevskou vojenskou školu v Sankt Petěrburgu, kde po dokončení důstojnických kurzů absolvoval i inženýrské vzdělávání. V roce 1828 byl povýšen na důstojníka, v roce 1833 nastoupil na Carskou vojenskou akademii a po promoci byl převelen do generálního štábu, kde zastával různé funkce až do roku 1849, kdy byl jmenován velitelem pluku knížete Eugena Württemberského.

V roce 1858 mu bylo svěřeno velení Kexholmského granátnického pluku a v roce 1859 Volyňského střeleckého pluku spolu s povýšením na generálmajora.[1]

V roce 1863 byl jmenován velitelem 27. pěší divize, se kterou se podílel na potlačení polského povstání, a byl oceněn zlatou šavlí. V roce 1865 byl povýšen na generálporučíka a v roce 1876 byl pověřen v rámci dunajské armády velením IX. armádního sboru, který během rusko-turecké války operoval proti Turkům jako součást západního odřadu ruské armády.[1]

Kridenerův sbor byl pověřen dobytím pevnosti Nikopol, což se podařilo 16. července^greg.[p 3] 1877. Kridener byl za tento čin oceněn řádem sv. Jiří 3. stupně a se svým sborem se přesunul do Plevenu, ale jeho zteče 20. a 30. července^greg.[p 4] byly neúspěšné. Při obléhání Plevenu byl členem velitelského sboru[p 5] a v jeho závěru odrazil pokus o průlom vojsk Osmana Paši. Poté během balkánské zimní kampaně velel levé koloně vojsk odřadu generála Gurka. Na konci války byl povýšen na generála pěchoty a byl jmenován pomocným velitelem Varšavského vojenského okruhu.[1]

Nikolaj von Krüdener zemřel 17. února^greg.[p 6] 1891 v Moskvě.[p 7]