Nikifor Krynicki

Téměř celý život žil nedoceněný o samotě a v bídě, v zajetí psychické choroby. Jeho díla došla ocenění až ke konci jeho života a dnes je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších naivních malířů. V centru města Krynica Zdrój bylo zřízeno muzeum Nikiforových prací.

Totožnost Nikifora Krynického byla úředně vytvořena až v roce 1962, kdy byl soudně do matriky zapsán s fiktivními údaji na žádost předsedy Městské národní rady v Krynici. Epifaniusz Drowniak přijal občanský průkaz na fiktivní jméno Krynicki zřejmě v obavě před možnými represemi úřadů. Podepisoval se vždy jako Nikifor, Netyfor nebo Matejko.

Nikiforův talent se projevil hlavně v jeho tvorbě malých obrázků, na krajích sešitů a na útržcích papírů, na které maloval autoportréty, náboženská témata a obrazy z Krynice. Za svůj velmi plodný život namalovat několik desítek tisíc kreseb a obrazů.

Poslední léta Nikiforova života se stala námětem pro film polského režiséra Krzysztofa Krauze „Mój Nikifor“ s Krystynou Feldman v roli Nikifora.