Nien-fo

Nien-fo (čínsky: 念佛, niànfó; japonsky: 念仏, nembutsu; korejsky: 염불, yeombul; vietnamsky: niệm Phật) je termín důležitý pro buddhismus Čisté země. Tento termín obecně označuje meditační praxi opakování jména buddhy, nejčastěji Amitábhy, ale i jiných buddhů. Nejstarší známá zmínka o této praxi pochází z Pratyutpanna Samádhi Sútry.[1]

Původ termínu
Dotisk fráze nien-fo napsaný Hónenem. Vytištěný v liturgické knize sekty Džódo šú.

Termín nien-fo je čínským překladem sanskrtského slova buddhanusmrti („rozjímání nad Buddhou“).[1] Nien-fo je fráze skládající se sanskrtského slova Namo (oddanost) a jména buddhy Amitábhy. Fráze se dá přeložit jako "utíkám se k buddhovi Amitábhovi".[2]

Podoba fráze v různých jazycích
Jazyk Psaná forma Přepis
Sanskrt नमोऽमिताभाय बुद्धाय

नमोऽमितयुसे बुद्धाय

 Namo'mitābhāya Buddhāya

Namo'mitāyuṣe Buddhāya

Čínština Tradiční:南無阿彌陀佛

Zjednodušená: 南无阿弥陀佛

 Nāmó Ēmítuófó
Japonština Kandži:南無阿弥陀仏

Hiragana: なむ あみだ ぶつ

 Namu Amida Butsu
Korejština Hanča: 南無阿彌陀佛

Hangul: 나무아미타불

 Namu Amita Bul
Vietnamština Quốc ngữ: Nam mô A-di-đà Phật

Chữ nôm: 南無阿彌陀佛

 Nam mô A-di-đà Phật

Při samotné recitaci se často fráze zkracuje, v čínštině například pouze na Āmítuófó, v japonštině na Namu Amida Bu.

Účel

Praxe recitace Amitábhova jména vychází ze 48 Amitábhových slibů, k jejichž splnění se zavázal, pokud se mu podaří dosáhnout buddhovství. Jeho 48 slibů je zaznamenaných v Delší Sukhávávaívjúha sútře, nejdelší ze tří hlavních súter Buddhismu čisté země. Důležitý je hlavně 18. slib, který praví, že vnímavé bytosti, které se upřímnou oddaností svěří Amitábhovi, přejí se znovuzrodit v jeho Čisté zemi, a alespoň desetkrát vysloví jeho jméno, budou po smrti znovuzrozeni v jeho Čisté zemi (Sukhávatí); a 19. slib, který praví, že těmto vnímavým bytostem se před jejich smrtí zjeví Amitábha obklopený mnoha dalšími mudrci. Účelem recitace je tedy dosažení dostatečné úrovně samádhi, aby se vnímavé bytosti podařilo zrodit se v Čisté zemi.[3] Samotná podoba recitace se liší podle tradic.

Nien-fo v různých tradicích

Čína

V Čínské tradici je buddhismus Čisté země a praxe nien-fo silně synkretizována z Čchanem. Nien-fo je velice populární mezi laiky, a je považována za nejjednodušší a pro laiky nejpraktičtější cestu. Sü-jün, jeden z nejvýznamnějších buddhistických učitelů 20. století, zdůrazňoval důležitost upřímné víry v Amitábhu a naléhal na stoupence, aby usilovali o nepřerušené recitováni a udržení Amitábhy ve své mysli, ideálně neustále. Sü-jün považoval metodu nien-fo za rovnocennou metodě chua-tchou, využívanou školou Čchan. Tvrdil, že pro obě metody je důležité udržet mysl na jednom objektu, a po splynutí mysli a buddhy, se mysl stane nezávislou na ostatních věcech a dojde k dosažení samádhi.[4] Sü-jünův současník Jin-kuang, 13. patriarcha sekty Čisté země, odrazoval od čchanové meditace, protože je pro většinu příliš obtížná a vybízel buddhisty k snaze o znovuzrození v Čisté zemi pomocí praxe nien-fo.[5]

V Číně se Āmítuófó v buddhistickém prostředí také často používá jako pozdrav.

Japonsko

V Japonsku je nien-fo centrální praxí pro sektu Džódo šú, založenou mnichem Hónenem, a sektu Džódo šinšú, založenou Hónenovým žákem Šinranem. Hónen vycházel ze spisů čínského mnicha Šan-taa (zakladatele organizované sekty Čisté země v Číně), který prosazoval, že znovuzrození v Amitábhově Čisté zemi, je možné pomocí pouhé recitace. V Džódo šinšú je recitace nien-fo ultimátní praxí, vycházející z přesvědčení, že lidé nejsou schopni pokročit na cestě k buddhovství jinak, než tou nejjednodušší cestou, spolehnutí se na Amitábhu.[2]

Džódo šinšu interpretuje metodu recitace mírně odlišněji. K spasení postačuje pouhá upřímná víra v Amitábhu, a recitace Amitbáhova jména je pouhým projevem vděčnosti vůči Amitábhovi.

Metody recitace

Existuje obrovské množství metod recitace, v sedě, ve stoje, za chůze, potichu, nahlas atd.[6]

Čínský mnich Šan-tao považoval hlasitou recitací za nejvíce důležitou.[5]

K počítání recitací se často využívají meditační korále mála. První čínský mnich, který propagoval využití této pomůcky byl Tao-čchuo.[7] V Džódo šú se k počítání využívá speciální druh korálů, vynalezený Hónenovým žákem Awanosukem.[8]

Reference
  1. PAUL, Harrison. The Pratyutpanna Samādhi Sutra and the Śūraṅgama Samādhi Sutra. Berkeley, California. vyd. [s.l.]: Numata Center for Buddhist Translation and Research, 1998. ISBN 1-886439-06-0.
  2. KNOTKOVA-ČAPKOVÁ, Blanka, et al. Základy asijských náboženství 1. Díl. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 80-246-0832-4.
  3. INAGAKI, Hisao. The Three Pure land Sutras. [s.l.]: Berkeley: Numata Center for Buddhist Translation and Research, 2003. Dostupné online. ISBN 1-886439-18-4.
  4. Empty Cloud: the autobiography of the Chinese Zen Master, Xu Yun. [s.l.]: Element Books Ltd, 1988. ISBN 9781852300319.
  5. GAUCI, Damian. Chan-Pure Land: An Interpretation of Xu Yun's (1840-1959) Oral Instructions. Chung-Hwa Buddhist Journal. Roč. 2011. Dostupné online. ISSN 1017-7132.
  6. CHENG, Wei-an. Taming the Monkey Mind: A Guide to Pure Land Practice. New York: Sutra Translation Committee of the U.S. and Canada, 2000.
  7. WINFIELD, Pamela; HEINE, Steven. Zen and Material Culture. United States: Oxford University Press Inc, 2017. ISBN 9780190469290.
  8. JODO SHU English. www.jodo.org [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.